Té negativity, vzteku, smutku už je příliš. Nenaskakuj na vlnu a napiš něco hezkého, příjemného, co zahřeje na duši a přinese radost.
To se snadno řekne. V období, kdy je venku zima a v práci „horko“, protože řešíš zdražování energií, nové smlouvy a v návaznosti na to zvýšení plateb pro lidi, což není nic populárního a k popukání, protože nejsi někdo nahoře mimo realitu, ale jejich soused, který tady s nimi žije a bude platit taky víc.
Do toho jsi obdržel urnu zemřelé maminky a chystáš s bratrem rodinné rozloučení ve smuteční místnosti.
A přece na tom najdeš i mnoho pozitiv. Pracovně jsi to celkem zvládl. Ti, s nimiž jednáš, to chápou. Už máš smlouvy uzavřené, takže určitou jistotu. Už ses vyhrabal z té nepříjemné situace, kterou jsi nezavinil. Sice je to za vyšší cenu, ale už máš to nejhorší za sebou. Jistě, plno práce je ještě před tebou.
S odchodem mámy ses už smířil, většinu z toho už máš vyřízeno. S bráchou jste to ustáli, na všem jste se dohodli, vše si vydiskutovali a zařídili vše potřebné. Zbývá už jen to setkání v rámci širší rodiny a pak též bude po všem.
Při tom všem si skoro zapomněl na Vánoce, o něž se svým způsobem zase postaral Covid, který prostřednictvím vlády zrušil, co mohl. Můžeš mít radost z toho, že nějaké dárky už máš. Ty, který obvykle nakupuješ týden před Štědrým dnem.
Asi nejvíc sis připomněl Vánoce na chatě, kde sis vyzvedl v místní cukrárně nějaké cukroví a v lese sis nastříhal pár větví ze smrků, z nichž pak tvá víla (manželka) uvila věnce (adventní).
A k tomu to nové štěně. To je tedy radost. Roste jako z vody, fenečka je rychlá jako „tryskomyš“, z lízání přechází do kousání a štěká nejradši brzy ráno, když ještě chceš spát. Tahá tě z postele, abys s ní šel ven. V bytě je většinou zalezlá a soustředěně něco okusuje (nejradši nábytek). Baví jí to víc než její psí hračky.
Po každém spaní vytíráš loužičky a taky (většinou) i ty zapáchající šrapnely. Venku je ale neposeda, pořád něco zkoumá, lítá jak splašená, plete se mezi nohama, ale způsobně se vyměšuje. Už se s ní dá chodit na procházky. Samozřejmě s vodítkem. Musíš si dávat bacha, aby se ti nezamotala pod nohy, nebo ti je nesvázala k sobě. Ještě bude trvat, než se naučí jít způsobně u nohy, aby si tu procházku užil i páníček.
Seš rád, že ji máš. Z roztomilého neohrabaného medvídka už je malá lištička. A bude nejspíš čím dál drzejší, protože tě za nějaký (asi nepříliš dlouhý) čas čeká její puberta. Je to jiné než s její předchůdkyní.
S tou, když byla malá, nejvíc času trávily tvoje děti, hlavně tehdy desetiletý syn. Po 15 letech života původní shiby jste všichni zestárli a nové psí „batole“ stejné rasy je samo o sobě jiné a vy už jste také jiní. Co naděláš. Ale radost to je.
Také se těšíš na to, jak bude reagovat na sníh, jestli se s tebou bude koupat v létě v rybníčku, jak se bude chovat ve vlaku, kdy, kde a jak ji budeš moct pustit na volno.
Seš teď sice trochu víc unavenej, ale celkem spokojenej (a zdravej), máš psa, rodinu, abys dobil baterky, chodíš ven i v počasí pod psa (ono s tím psem opravdu musíš ven) a čekáš na bod obratu. Ten určitě přijde (tedy nevím jak s Covidem), ale přírodní cyklus, tedy den slunovratu, žádná vláda ani mezinárodní organizace nezruší.
Tak čekáš na to „až se k nám slunce vrátí“. Za tři týdny je to tady. To je velmi pozitivní zpráva. Pak ještě přijde Ježíšek, který jako malé nevinné dítě může být na rozdíl od seniora Santa Clause bez respirátoru. Navíc ho stejně nikdo neuvidí, neboť jak známo přichází skrytě, a hlavně k těm hodným dětem.
Tak buďme k sobě hodní a třeba se dočkáme i nějakých pozitivních dárků shůry.
