Tři dny z pěti pracovních dní strávím na podvečerních schůzích, mám tam něco říkat, ale naštěstí ne všechny vedu. Něco málo se tam zpravidla vyřeší a někam se to celé posune.
Ovšem vždy se najdou lidé, kteří se považují za „důležité“, a kteří zároveň nastolují „důležitá“ témata. Tito pro většinu ostatních schůzi neúměrně prodlužují.
Naštěstí se najdou vždy tací, kteří prostě odejdou a nevyčkají na konec. Pokud se jim podaří strhnout velkou část ostatních, schůze zpravidla brzy končí. Tak uvidím, jak to dopadne a kdy se vrátím domů a v jaké náladě.
Pro mě bylo důležité, že jsem si o víkendu odpočinul, věnoval jsem se činnostem naprosto odlišným, sekal jsem trávu, přečerpával vodu, jen tak lelkoval a poslouchal zpěv ptáků, pil jsem kávu a víno, povídal si se ženou, díval se na skvělý hokej.
Zkrátka jsem si užíval a vyladil se tak pro přežití náročného pracovního týdne. Je fajn zajet si na chatu, něco tam udělat (odpočinout si fyzickou prací), pozorovat ptáky, srnky a veverku, vláčky a pak se také vlakem projet. Člověk tak získá energii k přežití.
Je to tak, že my jsme tam vzácní hosté. Srnky jsme vyhnali, až když jsme přijeli. Také následující den nás navštívily. Něčeho se nedotkly (kupodivu rybízu), ale ibišky jim asi chutnají, možná až tak, že to nepřežijí. Rododendron jejich loňské řádění přežil, letos jsme ho raději ochránili plůtkem. Jinak většina dovezených a zasazených rostlinek přežila a krásně kvete. Obohacuje tak tu krásnou podhorskou louku, jejíž velkou část sekáme.
Ale aspoň malou část jsme nechali motýlkům, čmelákům, včelám. Ikdyž ti naštěstí nepohrdnou ani tím, co nám roste a kvete na záhonu a na skalce.
Relax byl navíc umocněn tím, že nikdo nevolal, nedožadoval se řešení nějaké věci, i tím, že jsem byl odpojen od internetu a informací. Sice jsem je mohl získávat z televize, ale tam jsem se díval jen na hokej a místo zpráv jsem popíjel vínko a poslouchal ptačí koncert.
Jo a ti naši hokejisté hráli jak bozi. Tak snad jim to vydrží na ty nejdůležitější zápasy a k té medaili se dopracují. Zatím hráli fantasticky. Kdo neskáče, není Čech! Tak ať to hopsání nám vydrží až do konce mistrovství.
A také jsem stihl Den matek a navštívit matku. Ale tu bych navštívil i tak a něco ji přinesl jako obvykle. Frekvence jednou týdně na pár hodin mi vyhovuje, víc se zkrátka rozkrájet nemohu a po náročném pracovním týdnu se potřebuji „vyladit“, nejlépe v přírodě a bez počítače.
Pak k počítači sednu a pozitivní čerstvé vzpomínky i občas zaznamenám. Přeji všem krásný zbytek (sice studené a deštivé), ale volné a sváteční neděle.
