Vrátím se k průběhu voleb v naší rodině. V pátek přijedu domů, syn už odjel na skautskou výpravu a manželka se chystá na víkendovou akci s dětmi. Takže mne záhy opouští.
Má ještě přijet dcera. Říkám si, že bych to mohl jít odvolit s ní, ale nějak nejde. Srážíme se u vchodových dveří. Jde si pro obálku a jdeme to tam hodit spolu. Cestou mi ještě vypráví, jak si její bratr spletl volební místnost a málem nestihl autobus.
V místnosti se pozdravíme se sousedy a pak si to tam hodíme. Já se ještě stavím za matkou, zatímco dcera si jde domů zabalit, neboť také na víkend odjíždí.
Chvíli s matkou klábosíme, dostávám hlad. Mám s sebou i peníze, protože mám za úkol koupit máslo. Tak si říkám: mám odvoleno a teď bude chvíli pokoj. Jenže si vzpomenu na prezidenta a další volby v lednu.
Protože mám hlad a než dojdu k Vietnamcovi do krámu, ne příliš hezká myšlenka na prezidenta na Hradě se přesmykne na prezidenta Honzy Pražáka, což už je mnohem pozitivnější. A do krámku mne dožene „vůně“ sýra. Uvědomím si, že jsem doma sám a že tedy „vonět“ mohu jen sám sobě a posléze vyvětrat. Tak naprosto svobodně a nezávisle volím olomoucké tvarůžky a romadur. Samozřejmě nezapomenu na to máslo.
Pro jistotu vezmu „másla“ tři: to pravé, Ramu (obojí nám došlo) a pro uspokojení své chuti to pomazánkové, co máslem být nesmí.
Přijdu domů, namažu si chléb s máslem a rozložím „voňavé syrečky“, v lednici najdu ještě zbytek nedopitého vínka z oslavy dceřiných narozenin. A pustím se s chutí do toho.
Toť svobodná volba labužníkova.
