Ukázaly to komunální volby. Ti, s jejichž prací v obci vládla spokojenost, obvykle uspěli a své pozice obhájili. Všichni se svými činy nějak ukázali a voliči to zkrátka zhodnotili.
Rozhádanost a nerozhodnost voliči neocenili a už se nenechali zlákat přihlouplými sliby. Na to doplatila ČSSD. Především líheň „mladých sociální demokratů“, mladíků, bez životních zkušeností a nadhledu, kteří okusili přední funkce a z nich plynoucí výhody, se nechtěla vzdát svých výhod tak urputně, až „mladíci“ skoro potopili celou loď.
Nechápal jsem, jak a proč se v ČSSD zbavovali osobností. Vždy, když někde vyrostl starosta či primátor, který výrazně pomohl nejen své lokalitě, ale i straně, zákulisním bojem ho napříště vyšachovali a pak se divili, jak dopadli. Lidé nešli za značkou ČSSD, ale za svým oblíbeným starostou, který se k problémům stavěl čelem.
Také aktivismus selhal, protože řeší marginálie (nebo na to jde tak hloupě, že vzbuzuje hlavně odpor) a další problémy spíše vytváří. Žít Brno by mohlo vyprávět. Resuscitace ODS je dokladem toho, že v 90. letech byl založen na místní úrovni velice kvalitní „okresní přebor“, který ODS zachránil, když opouštěla první ligu.
Kde kvalitní přebor ODS nevznikl, ale místo něj tam devadesátky ovládla banda prospěchářů, tam se už ODS nevzpamatovala, resp. mohla se vybudovat znovu na „zelené louce“, nebo projít důslednou sebereflexí a vystoupat ze dna.
Při těchto volbách bylo vidět, že co kdo zaseje, to sklidí. Pravdou je, přišla asi polovina voličů, ale bylo to jak kde. Někde více, někde méně.
Někde ani nebylo z čeho vybírat, byla jen jedna kandidátka. Na malých obcích se do toho lidé nehrnou, neboť je to hlavně o starostech. Tam, kde je to o penězích a vlivu, bývá zájemců mnoho. Říká se, že mnoho vlků, zajícova smrt.
Dá se na to nahlédnout i tak, že kde se perou o kořist, tam to moc nejde. Pokud vyplýtvám energii na hádky, už nemám energii na nějakou smysluplnou aktivitu. Zájem celku se lépe reprezentuje, když je na něm ochotno pracovat více lidí, více stran. Každý totiž přináší různé pohledy, nápady, řešení.
Tak budou Zastupitelstva měst a obcí fungovat různě, někde lépe, někde hůře. Jejich činnost se jistě bude zrcadlit spokojeností či nespokojeností jejich voličů. A ti pak za čtyři roky vystaví účet a rozhodnou, zda budou ti samí pokračovat dál, nebo budou vystřídáni.
Zdá se mi, že tady (v komunálu) se vyčůranost, přetvářka a pokrytectví přestávají vyplácet (aspoň v těch menších městech a obcích). A to je v záplavě „mediálního negativismu“ dobrá zpráva.
Opět se stalo, že nějací „vyčůránci“ obešli vítěze, a to se příště už nemusí vyplatit. Nicméně to se těžko hodnotí, svou roli hraje koaliční potenciál, výhodnější nabídka, osobní sympatie a antipatie. V každém případě se hraje o důvěru, jak těch, co spolu budou sedávat v zastupitelstvu, tak jejich voličů.
Co je však založeno na podrazu, obvykle dlouho nevydrží. A tam, kde bylo zaseto semínko nedůvěry, se může stát, že vyklíčí a rozroste se do velkých rozměrů, ale také nemusí. Čas ukáže.
Stále platí i to, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
