Máme tu říjen. Chvíli si užijeme tereziánského babího léta, kdy se ohřejeme venku a doma určitě nezmrzneme. Většinou ani nebudeme topit.
Je po volbách, zastropováno (sic neúměrně vysoko), zásoby plynu jsou (dle oficiálních údajů) cca na dvou třetinách loňské spotřeby. Což znamená drasticky snížit spotřebu. Už se děje, lidé šetří, jsou k tomu nabádáni vládou a médii. A také vidí ty ceny. Mezitím krachují průmyslové podniky. Sklárny, hutě, co dál? Automobilky? Abychom to nepřehnali a jak je u nás v Kocourkově zvykem nevylili s vaničkou i dítě.
Možná se neponoříme do tmy a zimy, když se tu nebude nic vyrábět, tak plynu bude dost. Kdo ho ale zaplatí? Když lidé nebudou mít příjmy a dostanou se do exekucí? Měl bych nápad – zdaňme 70% daní ministry, poslance, senátory, vyšší státní úředníky, soudce, justiční orgány, exekutory, vrcholné manažery prosperujících odvětví (bank, farmaceutického průmyslu, výrobců zbraní, ČEZu, aj.) a zbohatlé překupníky. Je to jen takové fantasmagorické rozšíření vládního návrhu s „válečnou“ daní.
Nebo se podpory dostane i průmyslu a zemědělství a pak možná jednoho krásného (nebo ošklivého) dne plyn nedoteče tam, kam má. A bude tma a zima. A také hlad.
Jsem zvědav, kdy začne mizet zboží z regálů, kdy hyper-super-giga-markety omezí dobu prodeje, aby nemusely svítit a topit. Kdy zmizí (či se vůbec neinstaluje) vánoční výzdoba, kdy začnou a jak dlouho budou trvat lokální blackouty z důvodů přetížených sítí. Přemýšlivý člověk, který zná souvislosti, si dovede představit cokoli. Když navíc pochybuje o schopnostech vlády a byrokracie, nedůvěřuje systému, pak jeho bujná fantazie pracuje na plné obrátky.
Nebojím se, jen nevím, jak mám odpovídat na otázky zvídavých a obávajících se sousedů. Odpovídám takto: „bude se na sídlišti topit po novém roce?“ „Pokud bude plyn, tak se topit bude“. „Budou se zvyšovat ceny záloh?“ „Dokud nám dodavatel ceny nezvýší, tak ne“. „Jak se zvednou ceny u domů, které vlastní plynové kotelny?“ „Je zastropováno na 3 tis. Kč za MWh, nyní platíme 2 tis. Kč, tak půjdeme nahoru max. o 50 %“.
Přichází testování. Testování naší psychické odolnosti a fyzické zdatnosti. Naší výdrže. Jakou zimu sneseme, jaký hlad je pro nás přijatelný, jak jsme se na toto období připravili? Máme aspoň baterky, svíčky, pár konzerv? Balené vody, nebo kanystr s kohoutkovou vodou? Přijde prověření našeho lidství, naší sousedské vzájemnosti. Co umíme, co druhým můžeme nabídnout? Prožíváme výstup z komfortní zóny.
Dozvíme se něco i o Evropské unii, o její vzájemné solidaritě, deklarované jednotě, o její životaschopnosti. Je opravdu životaschopná nebo už je to jen chcípající skoro-mrtvola čekající na ránu z milosti? Hlavně se dozvíme o svých vlastních schopnostech čelit krizi. Zbabělci utečou, nebo se schovají. Žvanilové z televize vám nepomohou, ale třeba vás mile překvapí soused, kterého jste ani pořádně neznali a který v sobě objeví ohromnou sílu a pomůže vám. Zákony a předpisy také nikomu nepomohou a nic nevyřeší, pomohou si lidé navzájem, budou hledat řešení, budou přinuceni ke spolupráci.
A proč ten název? Byť bych si přál spíše evoluci, vnímám, že doba je „těhotná“ revolucí. Může přijít kdykoli, a ještě do konce roku. Prožíváme nyní jakýsi klid před (sociální) bouří?
Nemusí se to stát, všechno může být jinak. Zima může být milostivá, příjemné jarní teploty nastartují v březnu a vydrží celé jaro (a popřou to klasické březen – za kamna vlezem, duben – ještě tam budem, a studený máj, v stodole ráj). Vláda může ještě upravit nějaké parametry (nižší strop, odchod z lipské burzy, plyn z přímých ruských dodávek z jiných zemí). Třeba skončí válka a přijde nějaká mírová dohoda a s ní konec sankcí a restart obchodování.
Nebo prostě revoluce bude a k Vánocům jako dárek dostaneme jinou vládu. Nebo vláda upevní pozici a nadělí nám vězení. Fantazii se meze nekladou a také realit může být mnoho. O tom to je.
