Poslední roky v květnu bývala vedra. Obvykle jsem se do konce května stihl vykoupat v některém z okolních rybníků, k tomu vhodných.
Letos to na to nevidím, nejprve vody málo, teď se jí zdá zase moc. Ovšem až přestane pršet, bude ji zase málo. Pro to, abychom tu vodu zadrželi v krajině, jsme zatím asi moc neudělali a když se člověk podívá na ten tristní stav lesů, ví, že cesta k nápravě bude běh na delší trať.
Ze zahrady se dívám na malý lesík, býval více zelený, dnes je do hněda, zbarvily ho usychající borovice. Projížděl jsem poslední dobou na kole několik lesů v okolí a viděl hodně suchých borovic a smrků, některé stromy byly označené ke kácení, další již pokácené nebo popadané. Srovnané klády u cesty byly zbarveny tak nějak do červena (asi chemicky ošetřené).
V bývalých vojenských lesích to samé, jen je tam ještě hodně popadaných bříz. Tak snad mezi těmi špatnými zprávami z lesa jedna dobrá – duby se drží krásně, všechny, které jsem míjel, krásně olistěné, zelené, svěží.
Vláha dodala vegetaci impuls k růstu, tráva roste krásně. A divocí koně, kteří se mi tentokrát ukázali místo zubrů, mají čerstvou pastvu. Mně připravili pastvu pro oči.
Až se dostaneme na sever, tak uvidíme. Předpokládáme, že po minulém sekání trávy nebude ani stopy, ale snad aspoň ty stromy, co se ještě minule nezelenaly, se zelenat budou. Byl bych rád, nechtěl bych další kácet.
Tak doufám, že červen už bude hezčí a teplejší a na to koupání v přírodě dojde.
