Je rozdíl, když něco děláte z vlastního vnitřního přesvědčení, nebo z vnějšího donucení. Nevím, jak kdo, ale já zkrátka věci, k nimž nějak vnitřně nedozraju a pochybuji o jejich smyslu, dělám nerad.
Vede to k odporu, naštvání, švejkování nebo dokonce k rebelii. Co s tím? Jako národ jsme rozděleni strašně dlouho a mohli bychom konečně už ty historické rány zacelit, pustit k vodě a začít se spojovat. Umíme to. Uvědomme si, že dva protilehlé póly jsou strany téže mince. Jenže ty strany spolu stále bojují, je jedno jestli to byli katolíci vs. kališníci, velkoměsto vs. venkov, kosmopolité (globalisté) vs. patrioti. Jsou k tomu ponoukáni vládnoucí elitou, která praktikuje systém „rozděl a panuj“.
Dnes díky covidu a vládním opatřením stojí proti sobě rouškaři a anti-rouškaři. Jedni jsou vyděšení, druzí nasraní. Zkusme jít jinudy. Nepanikařme, nenechme se děsit, ale také nebagatelizujme, buďme obezřetní a ohleduplní. Sami za sebe, ne kvůli vládě.
Povinné nošení roušky venku je opravdu k naštvání. Chápu, že v pražských ulicích se potkává spoustu lidí a tam mi to dává jakž takž smysl. Ale lidi nežijí a nebydlí jen v Praze a ve velkých městech. Dokonce větší část z nich bydlí v obcích, kde se na poměrně velkém vzdušném prostoru venku lidi ani moc nepotkávají. Nemají tramvaje a autobus tam zajíždí párkrát za den.
Těší mne výjimky, ovšem otázkou je, jak dlouho budou platit. Jestli jsem to dobře pochopil, mohu do práce běžet ve sportovním úboru a nemusím mít roušku nasazenu. Také ji nemusím venku mít, pokud nikoho nepotkám, resp. musím se mu na dva metry vyhnout. Možná by stálo za to nosit s sebou v kapse ještě svinovací metr, aby si člověk mohl přeměřit vzdálenost.
Dávám tímto osobní lockdown ministru zdravotnictví, vládě, politikům a televizním a internetovým zprávám. V podstatě s televizními zprávami to již delší dobu dělám a nedívám se na ně, na internetu nemohu uniknout titulkům a někdy neodolám a rozkliknu, ale jinak si vyhledávám informace sám. (A)sociální sítě mne míjí, nebaví mne to tam. Také si občas tady ulevím. Už jsem si zakázal o koroně psát, ale nějak mě to psaní k ní aspoň částečně dovede a já se toho dotknu. Říkám si, že bych mohl takto třeba někoho povzbudit, uklidnit, třeba i rozesmát, nebo i zdravě naštvat a vyprovokovat ke změně přístupu, nebo aspoň k úlevě ve formě nadávek na mě.
Předpokládám, že nemám povinnost sledovat tiskové konference vlády. Také nemám povinnost mít televizi, počítač, mobil, internet .... jsou to dobří sluhové, ale špatní páni. Naštěstí je umím na čas vypnout, či nezapínat.
Proč ten lockdown? Protože jde především o šíření pandemie strachu. Situace je jistě vážná, ale ne snad zoufalá. A tou se stane právě díky strachu. Protože zoufalci straší lidi, aby se sami stali také těmi zoufalci. Proto dejte lockdown zoufalcům ze zpráv, abyste z toho nebyli sami zoufalí.
Včera (21.10.) unikly podklady zdravotních statistiků, z nichž plyne určité rozdělení, kde dochází k největšímu nárůstu pozitivně testovaných, je to práce a rodina. Kupodivu školy, sportovní akce a hospody to nejsou. Zajímavé také bylo, že všechny křivky zamířily směrem dolů, kromě jediné, která naopak vyrostla. Jedná se o neznámý důvod. Co to znamená? Některá logická vysvětlení zavání fantasmagorií jako toto: stříkají ten virus na nás v noci z letadel nebo je to nějaký sofistikovaný podvod ve smyslu falšování dat, neboť korupce systému je všudy přítomná? Existuje i logičtější vysvětlení – lidi už toho mají dost, chodí se bavit, snaží se znemožnit trasování, pořádají tajné pařby.
Klid v srdci a veselou mysl přeji, s tím přichází psychická odolnost, zvýšená imunita a tedy zdraví.
