Stále stejné naprogramované reakce. Té negativity je příliš. Toho strašení je neúnosně. Stres už se nedá zvládat. STOP!
Zastavte se. Protáhněte se, dýchejte. Nebo se sbalte (pokud můžete) a jděte ven. Tento text jsem pojal jako nevyžádané rady: jak se psychicky nesesypat a zmírnit stresovou zátěž. Že to nejde? Jde, ale chce to změnu přístupu.
Pořiďte si deníček a pište si, co vás během dne na jedné straně naštvalo, co vás děsí, ale na druhé straně, co vám přineslo radost. Nasměrujte se od stresu a naštvání k radosti.
Po nějaké době si prohlédněte seznam položek a podtrhněte si, jaké položky můžete sami okamžitě změnit. A zjistíte, že něco určitě změnit můžete a zmírnit tak míru stresu.
Třeba vás iritují zprávy a politické besedy, začnete běsnit a dáte si panáka, nebo otevřete lednici a pořádně to zajíte. Co by se stalo, kdybyste se na zprávy přestal dívat? To můžete zkusit. Vymyslete si a praktikujte místo toho jinou činnost, třeba si čtěte, zacvičte si, poslouchejte muziku, věnujte ten čas, který věnujete ze zvyku zprávám, sami sobě. Časem se uvolníte, po panáku už sahat nebudete, nevybílíte večer ledničku a nepůjdete spát s plným žaludkem, ale už budete večeři pěkně trávit.
Štve vás premiér, prezident, ministr? Dobře, ale co tím získáte? Krátkodobě se vám uleví, pokud si u telky zanadáváte. Jenže ten žaludeční vřed, nebo infarkt si přivodíte vy sám. Stejně víte, že geopolitiku sami nijak neovlivníte, ale můžete ovlivnit svůj život.
Stresuje vás práce? Nepříjemný šéf nebo kolega? Odvážíte si promluvit o tom, co vám vadí? Odvážíte se z práce odejít jinam? Odvážíte se sám sebe zastat? Pokud ne, zkuste se s tím smířit, nedusit to v sobě, protože jednoho dne hrnec přeteče, rupnou nervy, nebo se zhroutíte. Prásknete za sebou dveřmi, nebo vás odveze záchranka. Zkuste to řešit včas. Kariéra a peníze nestojí za zničené zdraví.
Potřebujete stresovou zátěž něčím vykompenzovat. Jděte do přírody, ven a nechte mobil doma. Něco tvořte, vyrábějte, malujte, zpívejte si, pište. Stýkejte se s lidmi, s nimiž je vám příjemně.
Zažívejte drobné radosti. Třeba s malými dětmi, domácími mazlíčky, v přírodě pozorujte stromy, květiny, motýlky. Procházejte se, cestujte, sportujte pro potěšení, hrabejte se v hlíně, kuťte něco v dílně. Dopřejte si čas proto, co vás baví, co vás činí šťastnými. Hned teď, nečekejte až … děti vyrostou, půjdu do důchodu, vyléčím se, splatím hypotéku, auto, našetřím ….. Najdete tisíce výmluv až jednou už žádné „až“ nebude.
Tak se snažte žít v režimu tady a teď, v přítomném okamžiku a nestresujte se z toho, co bude až bude či nebude. Situace vám zkrátka přijde do života a vy se s tím budete muset nějak popasovat, nějak reagovat. Nastalou situaci neovlivníte, ale ovlivníte svoji reakci na ni. To můžete.
Něco vás může srazit na kolena. Vy ale vstanete (někdo vám pomůže, poskytne oporu) a postavíte se na nohy a vykročíte. Časem zjistíte, že jste tuto lekci, tuto ťafku od života potřeboval. Že jste si sice prošel nepříjemnostmi, ale to vás nakonec posílilo a posunulo.
Každá cesta ke změně začíná prvním krokem. Nebojme se ho udělat. Nejsme v tom sami, ikdyž si tak připadáme. Ono to asi jinak nejde, trefně to říká Novak Djokovič: „Stůj za tím, čemu věříš, ikdyž to znamená zůstat sám“.
