Co jako? Nějakou dobu se tak 2-3 x týdně sprchuji studenou vodou, také plavu v Jizeře od jara do podzimu. Neměl jsem problém s nějakými 12 stupni v dubnu nebo v říjnu.
Přes zimu jsem však do vody nelezl. U příležitosti našeho silvestrovského pobytu na chatě, jsem si řekl, že bych mohl tu vodu zkusit. Přijeli jsme ve čtvrtek do zbytků sněhu, rybníček zamrzlý, bylo relativně teplo a také pršelo, nebo aspoň mrholilo. Takže ty zbytky sněhu rychle roztály a trochu roztál i ten led v rybníčku. Na Silvestra už žádný sníh nebyl. Rybníček mne lákal, ale led byl silný a moc mi nešlo si tam prosekat díru.
Na Nový rok to bylo lepší a po několika minutách se mi podařilo vysekat malou díru, do které bych se mohl ponořit. Ještě před obědem jsem se k tomu rozhodl, žena to dokumentovala a byla tam pro případ první pomoci.
Rozdýchal jsem se a postupně zdolával schůdky až jsem byl ponořen po ramena, v této pozici jsem vydržel několik vteřin. Celé to mohlo trvat tak 10 až 15 sekund, víc určitě ne. A jaká byla teplota? Manželka vzala teploměr a změřila jím teplotu v prvních pár centimetrech vody. Tam byla teplota (v blízkosti cca 10 cm vrstvy ledu) na úrovni plus jednoho stupně.
Myslím si, že v hloubce (pod ledem) to bylo o něco teplejší. Jaký jsem z toho měl pocit? Musím potvrdit, že se dostavila euforie z překonání sebe sama a že to, co říkají otužilci je pravda. Chlad je vlastně stres a dokáže nás vybudit a je velmi příjemné ho překonat.
Asi letos do Jizery vstoupím dříve než na jaře. Už se na to těším.
A že jsem tam opravdu chvilku byl, dokládají fotky, které pořídila má žena.
