Svět se točí a je v neustálém pohybu, ikdyž se zdá, že se zrovna nic nehýbe. Pohyb je vlastně základ, bez pohybu by nebyl život, tudíž ani svět. Aspoň ne takový, jaký jej známe.
Hýbou se planety ve vesmíru, hýbe se i ta neviditelná havěť v mikrosvětě. Zdá se, že se hýbe všechno, třeba se říká, že tudy prošly dějiny, nějak nám ten čas utekl, mládí odešlo do háje. Pohyb je změna z místa na místo. Člověk se může pohybovat vlastním přičiněním, chůzí, během, ale také se honí za balónem, šlape do pedálů, nebo plave.
Pohybuje se i na ostřích nožů či hranách (brusle, lyže), ale také na mnoha kolách a kolečkách. Někdy musí vyvinout úsilí, jindy ho za něj vyvine zvíře (kůň), nebo jiný člověk tlačí vozík (dnes vnučka babičku) nebo kočárek (kdysi babička vnučku).
Dnes se pohybujeme, aniž bychom nějaké úsilí vyvíjeli, vlastně přeci jen nějaké ano, když řídíme auto, musíme vidět co se děje, používat nohy střídavým šlapáním na příslušné pedály a rukama svírat volant a být celkově bdělí, aby mozek včas vyhodnotil situaci a zareagoval na případné nesnáze.
Nebo se pohodlně posadíme v autobuse, vlaku či letadle a necháme se vézt. Necháme to na dokonalých strojích a lidech, co to s nimi umí. Také někteří zkouší létat, nějakému Ikarovi to moc nevyšlo, ale ti co létají s padákem, to zvládají celkem bravurně. Ovšem nevím, zda k létání někomu pomohl Red bull, který dává křídla.
Pokud by se ho napil holub, možná by i svůj let zrychlil, ale křídla už má. K pohybu slouží různý pohybový aparát, kosti, svaly. Pak se kosti a svaly opotřebují a je třeba je posílit nějakou tou oporou, holí, berlí, chodítkem.
Vlastně od kolébky je nám dáno jen něco, nějaké druhy pohybu činíme automaticky, to ostatní se postupně učíme. Pak se pohybovat umíme a po celý život to v různé míře využíváme. A pak, ikdyž to známe, najednou nemůžeme tak rychle, tak snadno, tak bezbolestně. Ale dokud se hýbáme, žijeme.
Přesto, že se zdánlivě nehýbáme, tak se stejně hýbáme. Naše buňky pracují neustále, dýcháme, trávíme, mrkáme, přemýšlíme. Jsme tedy v neustálém pohybu.
Také rostliny jsou v pohybu, rostou, kvetou, dávají plody, usychají a znovu se zrodí ze semínka. Vzduch se pohybuje, někdy lehce jako vánek, jindy ničivě jako tornádo. Voda teče z hor do údolí, někdy běží rychle a prudce, jindy jen líně teče.
Zkrátka pohyb je život, i ta spermie si musí k vajíčku pospíšit, aby dala vzniknout novému životu, a vyslat ji na cestu můžeme zas jen přirozeným pohybem.
Pohyb nikdy neustane, dokud bude existovat svět a život. I v té Šípkové Růžence spali jen lidé na zámku, ale růže se nerušeně pohybovaly a jinde také žili a pohybovali se, copak by ji mohl nějaký princ vysvobodit? A že se tedy hýbat musel. Za to byl odměněn překrásnou dvacítkou (?). Vím, že ji bylo míň, když usnula, ale když si brala prince, byla o nějakých sto let starší než on.
Takže je to relativní, jako pohyb sám, co zahrnuje plížení šneka, běh geparda, mávání křídly kolibříka, let čmeláka, ale také pohyb virů, bakterií nebo nadzvukových letadel a raket.
Nevstoupíš dvakrát do téže řeky, ikdyž je to stejná řeka ve stejném místě, pokaždé je trochu jiná. Tak si toho pohybu užívejme, dokud můžeme, protože i ten malý krůček pro člověka může být velkým krokem pro lidstvo.
