Menšiny mají všelijaká práva a žádné povinnosti. Většina má jedinou povinnost: to vše platit. A pak ještě dvě: držet hubu a krok, resp. nadšeně souhlasit s tím, co je předžvýkáno médii hlavního proudu.
Pojďme si vydobýt aspoň jedno právo. Právo neplatit zhovadilé výmysly progresivistické úderky. Nebojme se pouštět si hubu na špacír. Nemlčet k tomu. Každý má nějaký svůj úhel pohledu, každý má nějaké své obavy, nějaká přání.
Způsobem jak ovládat lidi, je držení lidí ve strachu, nedostatku a sliby, že já (my) to umíme řídit lépe. Přímo ukázková je nabídka „mesiáše“ nebo silného vůdce, který to všechno zařídí (mávnutím kouzelnou hůlkou), případně je to ta jediná správná politická strana, která sic v minulosti podělala, co mohla, ale teď už je jiná, lepší. Vedou ji jiní noví lepší lidé a vy nechápaví voliči, nevíte, o co přicházíte tím, že nás nezvolíte.
Vím jen, že jsou pro vás důležité hlavně (za hlasy) utržené prachy a dobytá místa pro své věrné a „odklánění“ peněz pro své „zaháčkované“ kamarády. Předpokládám, že podobné metody (sliby ráje) používal i proslulý guru Jára, který své ovečky (ženy) rituálně „odháčkoval“ a ony se pak cítily svobodně, přičemž dobrovolně přijaly roli sexuální otrokyně. Některé se z toho zlého snu probudily a slavný guru Jára se stal psancem. Tady přiznávám, že jsem kauzu nestudoval, takže mohu mít výše chyby, či nepřesnosti, ale pro mou úvahu to valný význam nemá.
Stát se svým způsobem chová jako guru Jára, má nás zaháčkované do systému od vydání rodného listu. Chce nás mít stále zaháčkované, na rozdíl od guru Járy žádné odháčkování nenabízí. Odháčkovat se musíme sami, protože jsme sofistikovaně vedeni do otroctví. Do takového otroctví, kdy se otrok cítí svobodně. Podobně jako guru Jára se i stát pouští do vymývání mozků a je vidět, že určité výsledky to přináší, zejména u části nejmladší generace, kde je podprahově podporována nárokovost, právo na všechno a žádostivost mít věci hned bez žádného úsilí, bez trpělivosti.
Nedávno jsem poslouchal na svobodném universu v pořadu „kupředu do minulosti“ rozhovor s dětským psychiatrem Dr. Matýsem, který se týkal výchovy dětí a současně nemožnosti obrany vlastních rodičů, když je dítě (z prospěchářství) křivě obviní z týrání, či újmy. Moderátorka tam mj. citovala vtipný status jedné paní, který si dovoluji citovat:
„Když jsem byla malá, maminka mě nevzala k psychiatrovi, ale jednou pořádnou fackou mi ve vteřině otevřela čakru, stabilizovala karmu a vyčistila auru.“
V jiném svém blogu jsem odkázal i na blog Jaroslava Kuchaře, předsedy hnutí Cesta odpovědné společnosti. Činím to ještě jednou. Právě ta cesta do otroctví je popsána v odkazu na konci. Vnímám to tak, že je nám vnucována cesta po červené, po níž asi kráčí (vědomě či nevědomě) většina lidí, ale snad přibývá těch, kteří chtějí jít po modré (a až jako modří překročíme kritickou mez), pak se snad vydáme po té modré.
https://www.hnuticesta.cz/2019/11/14/30-let-pote-ani-lagr-ani-dzungle-co-tedy/
