Je příjemné potkat se se starými známými a nemusí to být lidé. A tak jsme potkávali naši sousedku srnku, zašla na krátkou návštěvu i k nám, a čáp černý se před námi vznesl z potoka, zamával křídly a odletěl.
Tak jsme je viděli a víme, že tu jsou s námi. Bylo krásně, slunečno, teplo. A měli jsme dovolenou. To horko nepřeje ani dlouhým výletům, ani práci. Čas se dá vyšetřit dopoledne a navečer. Využili jsme ho jak k práci, tak ke dvěma výletům do okolí.
K prvnímu výletu jsme využili vlak, dojeli jsme na nádraží do Rokytnice n. Jiz., a tam se dá dojet jen jedním spojem o víkendech, který záhy jede zpět do Jilemnice a Martinic. Ostatní vlaky končí v Jablonečku, tedy Jablonci n. Jiz. Tak jsme i plánovali, že se okruhem dostaneme do Jablonečku a pak vlakem na chatu. Uvítalo nás docela velké, avšak nesmírně zanedbané a „mrtvé“ nádraží, které je i od „Dolní Rokytnice“ docela daleko. Prošli jsme se lesem do chatové osady nad Rokytnicí (nádherné výhledy) a pak ještě kousek a přes vrchol Stráže do Jablonečku. Cesta liduprázdná. Pak výborné jídlo v restauraci. Čekání na vlak jsme si krátili hrou člověče nezlob se, která tam je připravená z barevných kamínků, stolek s figurkami i kostkami. Nádhera.
Další výlet jsme absolvovali do „profláknutého“ místa a také to na cestě bylo vidět, šli jsme proslulou Riegrovu stezku. Popojeli jsme do Semil, odtud vlakem do Železňáku, pěšky kus po asfaltu do Podspálova a zde jsme se napojili na krásný kaňon Jizery a došli až zpět k autu před nádražím v Semilech.
Jinak jsme většinu horkých odpolední trávili ve vodě nejbližšího koupaliště. Takže se to dalo krásně přežít. Ale faktem je, že vody je málo, zalévání skromné a bizarní na tom všem je, že na dovolené si přejete déšť.
