Před mistrovstvím světa v hokeji začnou novináři spekulovat o medaili. Pak se vášně ztlumí v souvislosti s trapným výkonem dosud nesehraného týmu.
Tým se začne podceňovat a novináři tlumí vášně, skoro nároďák zatracují. Kluci pak nejsou pod tlakem (novináři vynuceného) úspěchu, sehrávají se, začnou makat a ejhle, jdou nahoru.
A dostanou se do čtvrtfinále. To je voda na novinářský mlýn. Okamžitě obživnou úvahy o medaili. Letos konečně zlomíme to prokletí a přivezeme medaili. Zasloužíme si ji, tolik let už na ni čekáme.
Kdysi jsme to dělali po svém. Po česku a geniálně. Nevím, ale myslím si, že Luďka Bukače a Ivana Hlinku už žádný jiný trenér reprezentace nepřekoná. Ti dovedli složit tým, a hlavně mu dokázali vnuknout soudržnost, docílit sehranosti, Bukač byl lepší v taktice, Hlinka v bojovnosti. Byl to tenkrát jeden tým, tým jednoho ducha, tým, který na ledě nechal bojovné srdce, a proto vítězil a vozil medaile.
Bude letos důvod k oslavě? Kdyby se tak novináři drželi zpět a nerozdělovali si medvěda, který ještě běhá po lese. K medaili potřebujeme nutně jeden zápas vyhrát a následně také vyhrát. Nejlépe další dva zápasy, nebo aspoň jeden, pak z toho může být stříbro, či bronz.
Ale je také možnost odjezdu domů nebo bez medaile, tedy pokud nepočítáme „bramborovou“. (Ne)milí sportovní novináři, pokud to klukům zase poděláte, pak vám radím, dejte si příští rok pohov a raději mlčte. Zkrátka držte hubu a o medaili si zakažte jakoukoliv zmínku.
Pak se možná dočkáme. Outsideru se hraje v lepší psychické pohodě než favoritu, od něhož se očekává úspěch.
Klukům radím: vykašlete se na novináře, nenechte se svázat povinností přivést medaili a hrajte nejlépe, jak umíte. Třeba to vyjde.
Těší mě, že na dresech je konečně přiznáno Česko. Buďme hrdí na Česko. České republiky už bylo dost. Navíc Česká republika si teď nevede moc dobře. Česko by na tom mohlo být líp, aspoň v tom hokeji.
Česko do toho!
