Psát v létě o sněhových vločkách? Co je to za blbost? Jde samozřejmě o přenesený význam tohoto slovního spojení. Říká se tak mladým lidem, kteří se psychicky hroutí z maličkostí.
Kterých se dotýká i vtip, vše si moc berou a trocha nepohodlí je vyvádí z míry. Je to dáno tím, že vyrůstají jako v bavlnce, jsou jim umetány cestičky, žijí v samozřejmém komfortu.
Samozřejmostí jsou výdobytky civilizace, zejména technické. Z kohoutku teče voda, vše máme na zásuvku a tam je samozřejmě elektrický proud, vše je dostupné díky chytrému mobilu a aplikacím, vše se dozvím z wikipedie, všechny znalosti si vygooglím, nepotřebuji žádné dovednosti a musím se cítit skvěle, to je mé právo a to mi, světe, musíš zajistit. Já znám svá práva a mohu vás žalovat. Pár kliknutí na mobilu a mám co chci. A užívám si, když nejde zapařit venku, zapaříme virtuálně v pohodlí domova.
To, že někdo musel ty věci, co tak samozřejmě používáme, vymyslet a vyrobit, u „vloček“ je poměrně druhořadé. Copak asi objeví generace sněhových vloček? Lidé nárokové konzumní generace, visící na mobilech, nezvyklí se postarat sami o sebe. Pardon, mnozí se postarají. Na internetu, na sociálních sítích vydělávají peníze. Říká se jim influenceři a youtubeři. Buď jim přáno.
Co je ale zajímavé, jak je dokáže vykolejit vybitý mobil nebo když neteče voda, když vypnou proud, zkrátka když samozřejmost civilizace na chvíli přestane fungovat. Protože se dějí havárie, poruchy, řádí živly. A v tomto období, kdy civilizace částečně nefunguje je třeba se postarat sám o sebe (a minimálně svou rodinu, své sousedy) a vědět, co dělat.
To se dnes i učí na různých kursech přežití, dříve to naši předci zvládali jaksi přirozeně, zejména na venkově, kde byli (a stále jsou) zvyklí fyzicky pracovat, není problém sehnat někoho s traktorem, motorovou pilou, šikovnýma rukama a někoho, kdo to trochu organizuje.
Máme sice integrovaný záchranný systém, který se ovšem do odříznutých oblastí (třeba hor) hned tak nedostane, ale tam většinou žijí drsní a odolní horalé a ne „sněhové vločky“.
Otázkou je, jak rychle se přepnou spoje v mozku a člověk (i „sněhová vločka“) se přizpůsobí dané nesamozřejmé situaci.
V této souvislosti jsem zaznamenal vtipné situace, které působí neuvěřitelně, ale staly se. Jeden organizátor kurzů přežití vyprávěl, jak se mladá slečna snažila prsty zvětšit papírovou mapu podobně jako na tabletu či mobilu.
Ptali se jedné slovenské poslankyně, co by dělala při blackoutu a ona vážně odpověděla: „Čo by som robila? Pozerala by som telku pri sviečkach“.
Pro většinu lidí by v případě blackoutu zpočátku byl největší problém v nefungování televize, internetu, mobilu, svícení. Teprve pak by si uvědomili, že větší průšvih je s potravinami v lednici, s centrálním vytápěním v případě zimy, a nakonec se splachovacím záchodem.
To naši dávní předci tyhle problémy neměli, svítili petrolejkou, potraviny skladovali v chladných spížích a sklepech, myli se pod venkovní pumpou, topili v kamnech dřevem a uhlím, na záchod chodili do kadibudky. Pro nás je to dnes občasná (aspoň částečně) letní romantika na nějaké chatě, pro ně to byla denní realita vč. práce na poli a starání se o dobytek. Byli díky tomu fyzicky zdatní, psychicky odolní, relativně samostatní, ale taky udření. Přesto si nestěžovali.
Samozřejmě mám rád výdobytky a pohodlí civilizace, bez elektřiny, ledničky, sprchy a splachovacího záchodu by se mi žilo těžko, resp. si nedovedu svůj život ani představit. TV, mobil, internet (což také využívám) bych ale dokázal oželet.
Jen jsme dnes tou samozřejmostí civilizace tak zhýčkaní, že si ani neuvědomujeme, jak je ta samozřejmost křehká (křehké „sněhové vločky“ obzvlášť) a jak lehce se vše může změnit. To nám nakonec ukázal ten (jen dočasně?) odcházející Covid-19.
