Čeština je nesmírně tvořivý jazyk. Jen co slov s různým významem lze stvořit se základem „hled“. Hleďte na text, kde se pokouším jich pár vyhledat.
Důležitý je rozhled, rozhlédni se člověče. Pohled z rozhledny často bývá úchvatný, lidé s rozhledem se dobře poslouchají, neboť obvykle mají co říci.
Vládci s rozhledem, nadhledem a vhledem byli moudří, spravedliví a zanechali v historii pozitivní stopu. Památky na vládu Karla IV. obdivujeme dodnes.
Takoví vládci byli ovšem v historii ojedinělí, většinou vládli lidé s mnohem menším rozhledem, ale o to větším pohledem a dohledem, a ještě měli výhled, že jejich říše tu bude tisíc let.
Rozhled, nadhled, vhled u našich dnešních vládců těžko pohledat. Možná u některých se dají dohledat nějaké stopy tu po rozhledu (někteří docela hodně vědí), tu po vhledu (někteří se dokáží vcítit), tu po nadhledu (někteří dokáží brát i sebe s humorem a nadsázkou).
Ale najít někoho s otevřeným hledím, který je ohleduplný i k sobě, hledá cesty a hledí na ty, co ten rozhled nemají, ne z pozice pohledu a dohledu, ale vhledu je asi dost těžké.
Přesto takoví lidé existují. Asi bychom je měli hledat v bezprostředním okolí. Jsou to obvykle lidé, co něco ve svém oboru umí, a přitom mají přehled o jiných oborech. Říkávalo se jim renesanční lidé. Jsou to lidé tvořiví.
Ti nebývají ve vrcholných řídících strukturách (na to asi v současné době nemají žaludek), ale mohou chod dějin ovlivnit, mohou inspirovat. Inspirovat ke změně, třeba motivovat k touze po větším rozhledu, vhledu i nadhledu.
Tohle se moc nepěstuje, v médiích výjimečně a v čase, který je v době, kdy se na televizi moc nehledí a zájemci si musí takový program vyhledat. Ve většině médií se hlavně štěká proti něčemu či někomu, jiná média ty poštěkávané brání tím, že štěkají zase na ty první. Ach jo. Docela hrůzný pohled.
Jediné, jak se tomu kolotoči vyhnout, je z něj slézt a už na něj nehledět. Když pak člověk zaostří své hledí třeba do přírody, naskytne se jiný pohled. Pro mne úžasný. A jen tak mimochodem získáte nádherný vhled do říše rostlin a živočichů a s tím spojený nadhled. V přírodě, když si ji užíváte, jste uprostřed pravého života.
V té přírodě (na rozdíl od lidské společnosti) se nemyslí, tam se to zkrátka ví. Tak si ji chraňme a nepodmaňujme, ona už nemá kam utéct a když se začne bránit, tak může ten lidský druh, co ji nejvíc ničí, zlikvidovat. Kolikrát nám to již naznačila a v současné době stále častěji.
A lidé zahledění do konzumu a chamtivosti mají stále rozostřené hledí a moc se nerozhlíží ani neohlíží.
