který si vybral mé telefonní číslo, aby to mé číslo vyřadil ze slosovacího bubnu. Stává se mi, že mi někdo volá (klasicky z neznámého čísla), zvednu to a na druhém konci začne jakýsi bio-robot odříkávat svoji naprogramovanou řeč.
Většinou si ho vyslechnu a pak podle nálady s ním chvilku komunikuji. Nakonec se většinou slušně rozloučí a pak zavěsí. Někdy náladu nemám a prostě ho típnu.
Doby, kdy lákali na nějaké super úžasné nabídky (zdá se) už skončily. Už párkrát se mi stalo, že hovor začne volající strana nějak takto: „nebojte, nebudu vám nic nabízet“. Tím mi úplně nahraje na protiotázku: „a proč mi teda voláte?“ Na okamžik se zarazí, ale obvykle pokračuje: „vaše číslo bylo vybráno, mohl byste mi odpovědět na pár anketních otázek?“
„To bych i mohl, ale s žádným mým závazkem nepočítejte“. A tady ti bystřejší obvykle končí, poděkují a zavěsí. Ti zarputilí se ještě pokouší splnit úkol svého zaměstnavatele, nicméně nemají šanci. Opravdu je mohu jen vyslechnout, když mám na ně náladu a dostanu chuť si s nimi hrát. Ale to není vždy, zvlášť, když slyším v jejich hlase naštvání, nemá smysl v rozhovoru vůbec pokračovat.
Tak bych jim rád vzkázal, ať řeknou tomu robotovi, který se jmenuje generátor náhodných čísel, ať to mé číslo nezařazuje do výběru. Když mohu já nějaká čísla blokovat, předpokládám, že je toho schopen i ten robot, který mé číslo občas vybere.
Kdyby ti operátoři tušili, že na druhém konci se s nimi bude bavit „nerudný dědek“ příp. „nechutný vtipálek“, kterého už stejně nepřesvědčí, možná by si rozmysleli na mé číslo volat a požádali svého „generátora“, aby vyřadil mé číslo ze slosování.
Pravda, už to nebývá tak často a už jsem se poučil, když jsem si párkrát nechal něco poslat a pak jsem si připadal jak v té pohádce O Smolíčkovi, kde vystupují jeskyňky. Jen dva prstíčky a zchlamstnou celou ruku. To už ne.
A také už nebývám tak často nevrlý a nerudný jako dřív. Snažím se slušně, ale jasně upozornit na to, že přesvědčovat mě k něčemu, co nechci, je naprosto marné.
Stačilo by říct tomu robotovi, …….
