Realizace vánočního dárku: užít si jaro!

Dostali jsme vánoční dárek, pobyt v hotelu na pár dní. Od dětí, udělali nám radost. Na konci března došlo na realizaci.

Bylo nádherně a tak jsme si to užili. Ještě nezačala sezóna a tak památky měli zavřeno a tak jsme s plným vědomím toho, že dovnitř se nedostaneme, kroužili okolo.

Vyrazili jsme brzy, navštívili cestou město Skuteč, tam jsme se dostali do muzea, kde jsme shlédli historii místního obuvnictví a těžby kamene. Pak jsme se krásně najedli a vyrazili dál. Kousek je Předhradí a hrad Rychmburk.

Ten byl zavřený, ale popojeli jsme kousek pod něj a prošli si cestu kolem Krounky. Věděl jsem, že musíme dojít až na místo, kde jsem trávil tři týdny o prázdninách na táboře od 10 do 16 let a pak jsem tam ještě párkrát byl aspoň navštívit mladšího bráchu. Tak jsem byl docela zvědav, jak se to změnilo.

A ke své radosti po strastiplné cestě (kolem řeky, po skalách, nahoru, dolů) propuklo doslova nostalgické nadšení. Plácek na dětský tábor tam byl, dokonce i se stožárem na vlajku, budova jídelny i záchodky byly opravdu původní (samozřejmě na nich zapracoval zub času). Stály tam i dvě chatky, co jsem jako nové zažil. A přibylo pár nových (vše dokumentují fotografie).

tábořiště - celkový pohled
jídelna - jako za mlada
Vypadají stále dobře po 40 letech prázdninového provozu
údolí Krounky
hrad Rychmburk

Po návratu k autu, jsme dojeli do Zderaze, ubytovali se a šli si prohlédnout okolí. Došli jsme k záchranné stanici zvířat Pasíčka, ale už měli zavřeno, tak jsme si jen prohlédli okolí.

Druhý den nám rozpůlily wellness procedury. A tak jsme se přiblížili k Toulcovým maštalím, obešli jsme si to ještě v období doznívajícího ranního mrazíku a pak se zdrželi u daňků a v zámeckém areálu Nových Hradů, sjeli ještě do Proseče na kafíčko, pak si užili masáže a pak pěšky zase do lesa a do skal.

Toulcovy maštale
kousek daňčího stáda
skalní obydlí Zdraz

Cestou zpět jsme se ještě stavili ve Slatiňanech v rozlehlém zámeckém parku a navštívili pro změnu manželčinu nostalgickou vzpomínku „Kočičí hrádek“. Tam už to bylo rozpačité, neboť žena si ve vzpomínce nesla divočinu malého dětského dobrodružství, zarostlý, trochu pobořený a šedivý hrádek. Místo toho na nás juknul „kýčovitý“ opravený bílý hrádek s červenou střechou, prostor kolem upravený tak, aby „atrakce“ vynikla. (viz foto)

Kočičí hrádek

Dali jsme si ještě výborný oběd, pak vyřídili ještě jednu úřední záležitost a jeli domů. Dárek jsme si užili, nejen díky našim skvělým dětem, ale především díky slunečnému jarnímu počasí. 

Autor: Jan Tichý(Bnj) | středa 29.3.2017 20:09 | karma článku: 11,48 | přečteno: 277x
  • Další články autora

Jan Tichý(Bnj)

Házím do toho vidle!

30.11.2023 v 10:30 | Karma: 23,11

Jan Tichý(Bnj)

Najdu někoho ochotného?

29.11.2023 v 9:09 | Karma: 10,38

Jan Tichý(Bnj)

Proč podporuji stávku?

24.11.2023 v 8:21 | Karma: 12,12