S pravdou se to nemá přehánět, protože někdy pravda bolí a je těžká tak, že se nedá ani unést. Ale na druhou stranu se nemá s pravdou šetřit a člověk má být pravdomluvný.
Ono se to nakonec vyplatí. Lež má nejen krátké nohy, ale ty konstrukce a výmysly, často nesmyslné a budící pochyby, je těžké udržet aspoň trochu pravděpodobné a důvěryhodné. Takže když mluvím pravdu, jsem k sobě upřímný, ušetřím si vymýšlení lživých konstrukcí.
Někdy pravdu (nemilosrdnou) raději skryjeme a vyřkneme milosrdnou lež. Toto dilema prožívají najmě lékaři a příbuzní, když mají sdělit těžce nemocnému člověku diagnózu.
Když lékař řekne „zbývá Vám tak půl roku života“, je to jako by vyřkl rozsudek smrti. Lékař je autorita a pacient si tak naprogramuje svou mysl, že lékařem vyřčenou předpověď vyplní. Lékař má vždy pravdu. Pravda, někoho to vyburcuje k tomu, že bude žít a žije. Vytvoří si program mysli, kašlu na lékařovu pravdu, chci žít a budu žít! A tak se v některých případech stane zázrak. Pravdou asi je, že většinou ne.
MUDr. Hnízdil (tuším) napsal příběh o tom, že syn matce zatajil, že má rakovinu a řekl, že je v pořádku a prodloužil ji tak život asi o 12 let. Přitom lékař tvrdil, ať se připraví na nejhorší, tak do roka. Takže se to na druhou stranu s pravdou asi moc přehánět nemá.
A proč tu takhle filozofuju o pravdě? Protože ji zrovna piju plnými doušky. Měl jsem náročný den, tak jsem si rozdělal víno, a jak jistě každý ví: ve víně je pravda. Toho půl litru pravdy v pohodě zvládnu, možná i víc. Protože jsem odlil decku manželce, tak z té sedmičky těch šest decáků mohu dát.
Tuhle pravdu v pohodě zvládám, aniž by mi z ní bylo nějak špatně. Naopak, dobře je mi z takovéhle radostné, povzbuzující pravdy.
Tak na pravdu a hlavně na zdraví!
