Vkrádá se do toho slůvko „puč“. Puč má také zajisté fázi, kdy zatím jen pučí. Obvykle pučí v hlavách. V hlavách zhrzených. V hlavách toužících a chtivých. V hlavách přesvědčených o své výjimečnosti.
Možná, že pučí i nějaký ten puč, ale to nechme být. Nebezpečný je až ten dokonaný puč a pak je otázkou, co to přinese. Jistě něco zlého, ale na druhou stranu i něco dobrého. Záleží na úhlu pohledu.
Hlavně nám ale pučí jaro, nesměle či směle. Když člověk prožije nádherné slunečné dny v probouzející se přírodě, tak aspoň já jsem nadšen. Ptáci radostně „řvou“, objevují se první kvítka a samozřejmě nalévají se pupeny. Tak to všechno kolem pučí a v dáli řeka hučí.
Řeka, která nabrala a odnesla tající sníh. Vylila se tam, kde se pravidelně vylévá a otestovala „protipovodňové opatření“, tj. prošla rekultivovanou nivou spolehlivě a žádné škody v krajině nenapáchala.
Nicméně na předměstí v Dražicích pobořila starý most, resp. sundala již nakloněné betonové zábradlí. Ten most měl od dubna sloužit jako objížďkový, protože se měl začít opravovat hlavní most přes řeku ve městě. Jizera to ale celé změnila, zhatila původní plány a prosadila si svou. Vlastně provedla takový malý „puč“.
Most v Dražicích se strhne, postaví se nový a původní plánovaná oprava benáteckého mostu je odložena. Kraj se zachoval rozumně. A řeka nám nejspíš pomohla. Po opravě benáteckého mostu se měl opravit (strhnout starý a postavit nový) právě ten dražický.
Jenže známe to: sliby – chyby, pak by možná nebyly peníze, akutně (či „politicky“) by bylo třeba dělat v kraji něco úplně jiného…. Takhle to máme jisté. Řeka to za nás vyřešila.
Řidiči mají teď u nás k dispozici jeden most (ze dvou), chodci a cyklisté mohou použít navíc ještě dvě lávky. Mám výhodu, rád chodím pěšky a jezdím na kole, navíc „za most“ ani tak často nepotřebuji a autem jedu, když to pěšky (na kole) nestíhám, nebo když potřebuji něco (těžkého či objemného) odvézt. A to zase tak často nebývá.
Tak aspoň pár fotek toho, co umí řeka.
