Když ho nečerpám? Jednak jsem solidární. Jednak člověk nikdy neví, co se může stát a je lepší být připraven, pokud se člověku opravdu něco přihodí (např. zranění).
A nakonec jako zaměstnanec neumím tu platbu ani zrušit, a navíc by mi brzy na dveře zaťukal exekutor, pokud bych opravdu neplatil. Tak platím a ne málo, přitom nečerpám. Čerpal jsem víc jako dítě a student (především chirurgické operace), ale to bylo ještě za socialismu, takže jsem na sebe vlastně ani moc nečerpal.
Moje maminka je mým přesným opakem, ta jistě vyčerpala daleko víc, než zaplatila a troufám si říct, že ani mé platby do zdravotního systému by tu její péči nestačily zdaleka pokrýt.
Tak to zkrátka je. Někdo platí víc a péči nečerpá vůbec, nebo málo a jiný tu péči potřebuje. Nemám s tím vůbec žádný problém. S čím však problém mám, je vyhrožování neočkovaným lidem, že si v případě, že onemocní těžkým průběhem Covidu, budou péči hradit sami.
K tomu mám zásadní otázku: kde berou ti experti, kteří po tom volají, jistotu, že ti zdraví nebo po prodělané nemoci neočkovaní lidé onemocní, a ještě ke všemu těžce? To by mohlo být považováno za šíření poplašné zprávy. Zvlášť, když se ukazuje, že se objevily reinfekce u plně očkovaných. Takže žádná jistota tady není, jen opatrnost (což chápu) anebo jak se říkalo za komunistů hmotná zainteresovanost (což také svým způsobem chápu).
Co ale nechápu, proč se tedy nenařídí povinné očkování, když se po něm v podstatě volá? To opravdu těch cca 30 % neočkovaných představuje takové nebezpečí a těch 70 % očkovaných naopak žádné riziko nepředstavuje?
Je třeba se vzpamatovat a přijmout určitou míru rizika, a hlavně zodpovědnost za své zdraví a život. A nechat to na člověku samém, jak si svoji zodpovědnost vyhodnotí. Pokud si vyhodnotím, že riziko onemocnění považuji za velké a očkování za slušnou ochranu svého zdraví a života, pak se chovám zodpovědně, pokud se očkovat nechám.
Naopak, pokud si myslím, že nejsem infekční chorobou ohrožen a necítím potřebu se před nemocí chránit očkováním, pak se očkovat nenechám a přijmu za to odpovědnost. Tzn., že se opravdu nechovám nezodpovědně, naopak se snažím o zodpovědný přístup, jen za něj nepovažuji očkování. Ctím ale např. rozestupy, neúčastním se nějakých velkých hromadných akcí, dokonce, kde mi to dává smysl, si nasadím i roušku. Je to sobecké nebo dokonce bezohledné? Ohrožuji tím někoho přímo? Nemyslím si. Ale vím, že těm, kteří si to myslí, to nevymluvím.
V případě, že onemocním, což sice považuji za málo pravděpodobné, ale připouštím to, jsem připraven si hradit i léčbu za určitých podmínek. Předpokládám, že bych si doma poležel pár dní v posteli a pil čaj s citrónem (samozřejmě za své).
Ale vážně. Pokud bych se dostal do nemocnice a opravdu potřeboval intenzivní drahou péči, pak si myslím, že bych si jen vybral část toho, co jsem do systému prostřednictvím zdravotního pojištění zaplatil. Takže bych si to vlastně uhradil sám. Připouštím, že by mi to možná nestačilo. V případě, že by se tady hrálo na individuální účty, mohla by se příslušná částka (pokud by nepřevyšovala naspořenou částku) z toho mého odečíst.
Předpokládám, že se tady na individuální účty nehraje. Vím, že platím a (téměř či vůbec) léta nečerpám, podobně jako jsem nebyl roky nemocný a tím přispívám těm, kteří to v současné době potřebují. Považuji to za rozumné.
Proč si tedy platím zdravotní pojištění? Z výše uvedeného vyplývá, že moc nejde neplatit a nevím, zda, kdy a na co jej budu v budoucnu čerpat. Sice dělám vše proto, abych se cítil a byl zdráv, ale věk zkrátka poroste a smrt jednoho dne určitě přijde. Pro neočkované i očkované, s Covidem či bez.
