Amatérský ekolog, přírodomilec, ekologický zahrádkář, odpůrce farmaceutického průmyslu, příznivec psychosomatiky, typově spíš anarchokapitalista, odpůrce přebujelé byrokracie a přílišného konzumu zvažuje .,...
..... koho podpoří v příštích volbách do Sněmovny. K té sebe-charakterizaci ještě přidávám: spirituálně laděný jedinec, příznivec veřejné dopravy, cyklistiky, decentralizace (re-lokalizace) a transformace společnosti... Přemýšlím, že pokud půjdu volit, pak to asi hodím VK ml. Z výše uvedené charakterizace by mi měl víc ladit někdo úplně jiný, tj. ten, který klade větší důraz na ekologii, na přirozenost, svobodu a zodpovědnost, spiritualitu.
Ano, existuje takové politické hnutí a jmenuje se „Cesta odpovědné společnosti“. Jenže pro to jsme asi ještě nevyspěli. Protože většinově odmítáme přijmout odpovědnost za svůj život a z pohodlnosti a lenivosti hledáme spasitele. Jen většinově nevíme, že tu hru tady na Zemi hrajeme sami za sebe, čili „spasit“ se musí každý sám.
Přeji-li si skoncovat se současným stavem české „vrcholné“ politiky, beru to pragmaticky, tj. dám přednost tomu, kdo má šanci se tam dostat a ne tomu, koho bych tam rád viděl, ale šanci nemá žádnou. To už nemusím jít volit vůbec, navíc nejsem fanda ani jednoho ze dvou do sebe „zakousnutých bloků“ (nechci volit Babiše a ani „demoblok“). S Trikolórou nacházím některé styčné body. Je to důraz na svobodu, vlastní odpovědnost, rodinu, líbí se mi stavění na regionech a obcích. Hnutí mi připadá jako takový ochranný val přirozenosti, zdravého rozumu a vlastenectví.
Je to takový opak toho, co je dnes prosazováno mediálním a politickým mainstreamem. Navíc snahou hnutí je být pozitivní, do nikoho nekopat, stvořit srozumitelný program a najít pro něj podporu. VK ml. je bojovník, je svéráz (a ty mám rád), nepodělá se, příliš se nepodřizuje, je vůdčí osobnost (přirozený lídr), něco umí a zná, něco v životě dokázal. A svou roli hrálo i to, že chtěl být sám za sebe, ne být „profesionálním synem“.
Myslím, že má šanci dostat se do Sněmovny a možná má šanci i spoluvládnout, čili ovlivňovat vládnutí v republice. Mnozí se ho jistě bojí. Jak uspěje či ne, si netroufám odhadnout. Má možnost zaplnit díru na politickém trhu, něco jako konzervativní vlastenecká (euroskeptická) pravice tu chybí již dlouho, resp. ODS se sice takto proklamuje, ale svými činy to až na některé osobnosti nepotvrzuje (jinak by asi nevznikla Trikolóra, nebyl by asi ani pokus Realistů). Co se nepovedlo Svobodným a Realistům, se může povést Trikolóře.
ODS s Antibabišem a Demoblokem možná některé příznivce udržela, jiné přitáhla, ale jistě také mnohé ztratila. Taktéž ANO už asi dosáhlo svého maxima a po Babišovi se možná rozpadne a jeho významní politici zamíří do jiných uskupení. Také se nejspíš některé ze současných parlamentních stran nepodaří proklouznout do Sněmovny. Uvidíme. Je i otázkou, zda dojde k nějakému spojení malých stran, taková „nová čtyřkoalice“ pod vedením trochu větší ODS. Najdou lídři odvahu riskovat volební koaliční spojenectví a potřebu získat 20 % hlasů, nebo se toho zaleknou? Zvítězí ego a strach, nebo společný zájem a chuť jít i do rizika?
Když k tomu přidáme Trikolóru, určitou únavu z Babiše, možnou „antibabišovskou“ koalici, konec ČSSD jako parlamentní strany, nebo naopak přežití klinické smrti a nový restart, bude ta hra (volební a snad i povolební) mnohem zajímavější. I další parlamentní strany do toho jistě budou svým výsledkem mluvit. Budou Piráti ještě dále stoupat (a kam až?), zopakuje SPD svůj minulý překvapivý výsledek, bude Sněmovna bez KSČM? Na tyto otázky odpoví až výsledky voleb. Také bude záležet v jaké společenské atmosféře a ekonomické situaci se budou odehrávat.
U Trikolóry mne oslovuje hlavně to, že nás chce „nechat žít“, na rozdíl od moderní levice, médií, humanitních univerzit, úředníků a byrokratů (vč. EU), a všemožných roztodivných aktivistů (ke všemu placených i z našich daní).
Když se kyvadlo nahrne na jednu stranu, je zapotřebí síly, která ho strhne na stranu druhou. Ideální je, když se rovnováha opírá o velký střed, pokud to nejde, tak je dobré, aby ty protikladné síly byly aspoň vyrovnané. A Češi se při volbách vyrovnávat naučili a nebojí se zkoušet něco nového (ikdyž jde třeba o koblihu).
Věřím, že si Babiš pro 50 % nedojde, ale nevěřím, že příp. antibabišovská koalice získá víc jak 30 %. Pokud do toho promluví Trikolóra třeba 10 % tak je někomu ubere, možná nejvíc Babišovi, nebo přiláká část nevoličů (tam je potenciál až 20 %, o kterém snili svého času Realisté). A i kdyby šla Trikolóra do vládnutí s Babišem, tak podobně jako dnes ČSSD bude určovat vládní agendu.
Možná bude vše jinak, třeba ustoupí řevnivost, strachy a přebujelá ega, a půjde se cestou spolupráce ve prospěch zdejších lidí. Asi neskromné přání či naivní sen. Nicméně i naivní sny se občas plní.
