Opravdu nejsem ekonom, ale hospodaření (ekonomika) se mě nějak dotýká jak doma, tak v práci. V rodině hospodaříme tak, že víme, jaké máme příjmy a výdaje.
Tudíž víme, co si můžeme dovolit a co už ne. Byly časy, kdy jsme měli méně peněz a museli jsme se uskromnit a živit dvě děti. Nějakou dobu jsme živili už jen syna na studiích. Syn studia úspěšně ukončil a my ho už nyní nemusíme finančně dotovat. To mj. znamená, že se nám zvýšil příjem domácího rozpočtu.
O část nás připraví a už to nějakou dobu trvá inflace a zvýšené ceny za energie a potraviny. Žijeme celkem skromně, příjmy máme dostatečné a něco naspořeno, takže bychom si mohli dovolit koupit třeba nové auto nižší střední třídy. Nejspíš by nám naše peníze nestačily, ale s částečným leasingem by to určitě šlo. Ale stačí nám to, co máme a zatím dobře slouží, a tak na výměnu čas ještě nenazrál.
Nemáme na to koupit potomkovi (dceři) třeba byt, mohli bychom ji sice něco přispět, ale ona nechce. Nutit jí to nebudeme. Můžeme si tedy vylepšovat náš družstevní byt, zahrádku a chatičku. A také to tak děláme. Nemáme problém s tím, pokud bychom potřebovali nahradit nějaký spotřebič (pračka, lednička, event. televize).
Můžeme přispívat na nějaké projekty, které si sami vybereme. Žena se orientuje na podporu zdravotně sociální (Dobrý Anděl) a já přispívám zejména na svobodu slova a také pracovišti funkční medicíny, kde mi radí se zdravím.
Pracovně to je trochu komplikovanější. Každý rok byl jiný, přesto se snažíme, abychom vyšli neutrálně. Byly roky ztrátové, kdy jsme se to učili a měli tu pracovní úvazky navíc, nebo jsme ekologicky likvidovali chátrající sklad z azbestu a následně prodali pozemek městu (tam byl samozřejmě zisk). Stalo se nám, že nám ubyly domy, ale také nám domy do správy přibyly. Díky zvyšující se administrativě jsme museli přijmout jednu pracovní sílu, tím nám stouply náklady.
Máme kotelnu a drahý plyn, museli jsme zvýšit zálohy a také jsme ve dvou krocích kotelnu rekonstruovali, což přinese úspory ve spotřebě plynu, úsporu dalších vedlejších nákladů, vyhovění emisním limitům, a nakonec prodloužení životnosti, neboť kotelna je nyní nová, jen ve starých prostorách. Takhle se já neekonom prakticky setkávám s ekonomikou.
A co ti naši neekonomové ve vládě? Připravují státní rozpočet na příští rok. Číslo schodku je sice menší, ale to bylo i na letošek a bylo reálně dosaženo už za půl roku. Příčina: podcenění příjmů a neuhlídání výdajů. Chybí odvaha něco udělat i s tím, s čím by mohli, kdyby chtěli. Někde jsem zaznamenal, že se státním úředníkům platy snižovat nebudou. Jak snížit nákladnost úřadů, resp. byrokracie? Snížit stavy úředníků a jejich platy. To je nepopulární a vyvolá odpor. Ale je to jen kosmetická úprava a nic neřeší. Aby se tady skutečně ušetřilo, muselo by dojít na radikální snížení platů třeba o třetinu, a to si žádná vláda vůči svému obslužnému byrokratickému aparátu nedovolí.
Daleko odvážnější a účelnější by bylo provést obráceně nastavenou legislativní smršť a zrušit aspoň čtvrtinu či třetinu úředních agend, protože ty jsou stanoveny zákonnými předpisy. Tj. zruším-li předpis, automaticky tím ruším úřad i s jeho úředníky. Mohu předpisem úřady sloučit a zmenšit.
Dovedete si představit, že by to ve zkorumpovaném a byrokraticky přebujelém Česku nějaká vláda udělala? V systému dotačního, inkluzivního a korporátně mafiánského „kapitalismu“? Já tedy ne, a proto jsme odsouzeni dohrát hru až do hořkého konce. Tj. čekat až se byrokracie sama požere, až ji dojdou prachy. Nebo je druhá cesta: nebát se jí, nevěnovat ji tolik energie a pozornosti, a hlavně jednat s lidmi, ne s roboty. Ještě stále tam jsou a dá se s nimi rozumně domluvit. Pravda, jsou převážně na té lokální úrovni, kde mají k lidem blíže. Ale tam se ten život odehrává, ne v parlamentním akváriu a ani ne na sociálních sítích.
