Prožil jsem něco úžasného, něco nezapomenutelného. Vrátil jsem se z vojny, nastoupil do svého prvního zaměstnání, které bylo po měsíci na rok přerušeno vojenskou službou. Uprostřed té služby mi zemřel otec.
Po vojně, po cca měsíci v práci mne vyslali na Slovensko na dvoutýdenní stáž. Jel jsem vlakem do Banské Bystrice. V polovině pobytu mne zastihla revoluce, 17. listopad. To byl v roce 1989 pátek. V pondělí ráno si mne zavolal slovenský šéf a ptal se, co se to v té Praze děje. Nevěděl jsem, ve slovenské Pravdě jsem si odpoledne přečetl jen krátký článek, ještě laděný prorežimně. Nicméně, že „studentské živly“ byly „řádně umravněny“, už tam bylo.
O dva, tři dny později už místní studenti chodili městem a podporovali Prahu. Začalo to vypadat jinak. Vracel jsem se vlakem v pátek 24. listopadu domů, do Kolína. Atmosféra v kupé byla přátelská, vstřícná. Na každé zastávce se snažili lidé získat nějaké informace. Jednal ÚV KSČ, všechny zajímalo, zda odstoupil Jakeš a koho zvolí novým generálním tajemníkem. Když jsme se my ve vlaku od těch na perónu (tuším, že v Pardubicích) dozvěděli, že soudruh Jakeš odstoupil, byla to neskrývaná radost.
O víkendu se konaly demonstrace na Letné. To už jsem byl doma a chtěl tam jet. Jenže jsem zas nechtěl nechávat doma matku samotnou, a tak jsme sledovali přímý přenos v televizi. Nádherná atmosféra, skvělý moderátor Václav Malý, který uváděl jednotlivé řečníky i zpěváky. Samozřejmě nemohl chybět Václav Havel. Také tam vystoupil Miloš Zeman, který řekl pár strohých ekonomických čísel, z nichž bylo zřejmé, že socialismus je na konci s dechem.
A pak to jelo dál, Václav Havel prezidentem, zrušení vedoucí úlohy KSČ, pomalu vycházející (budoucí) politické hvězdy Václav Klaus a Miloš Zeman.
Ale to byly jen vnější kulisy a mediální obrazy. Ovšem ty jiskřičky v očích, ta lidskost, otevřenost, vstřícnost, úsměvy při setkání, lidé spolu mluvili, radovali se, atmosféra neskutečná. Lidé byli plní naděje, očekávání, byli připravení si i utáhnout opasky, protože důvěřovali ekonomické transformaci, důvěřovali představitelům nové politiky. Uvolnila se stavidla a začala svobodná, trochu divoká, 90. léta. I přes chyby, podvody, manipulace a „tunely“ se neskutečně nastartoval život, iniciativa lidí, šikovnost, která se odrážela v „garážovém podnikání“. Hned se však řešila česko-slovenská vzájemnost, která nakonec dopadla nejlíp jak mohla a to „hladké“ rozdělení se, mohlo být všem dáváno za příklad.
Pak se ta atmosféra vyčerpala, přišly nové technologie, vstup do EU a globalizace, byrokratizace, centralizace. Přišlo takové rozdělení, nejen na ose pravice – levice, ale i velká města vs. venkov, globalisté (kosmopolité) vs. lokalisté (lokální patrioti, vlastenci), modernisté (progresivisté) a tradicionalisté (konzervativci). To vše způsobuje pnutí a polarizaci. Jakoby snad nešlo stát někde mezi, nebo nad tím být povznesen. Jakoby člověk přišel na nádraží a musel nastoupit do jednoho ze dvou vlaků. Ty se původně pomalu rozjely stejným směrem, poměrně dlouho jely spolu, v pár stanicích se ještě dalo přestoupit na druhý vlak, ale najednou se koleje více a více od sebe vzdalují až ty vlaky nakonec jedou směrem opačným.
Tak si lidi vybrali, někteří zůstali v tom původním vlaku, jiní si přesedli. Zkrátka se svět mění a my s ním a hledáme ten náš správný vlak a dějí se s námi věci. Najednou chci jet vlakem s jinými lidmi, než jsem chtěl původně.
Kde u mě nastala změna? V hlavě? V srdci? Co na mne mělo vliv? Asi k jakým jsem se dostal informacím a jak se mi pozdávaly či nepozdávaly, jak na mne působily a proč. Jestli jsem přijal (uvěřil), zda je to možné a jestli s tímhle člověkem, názorem, článkem, knihou, zkušeností nějak „rezonuji“ a jaké pocity to ve mne vyvolává. Jestli mi to bere hlava, jestli to mohu strávit, jestli to rozdýchám. Podíval jsem se na sebe z jiného úhlu, zhodnotil si, k čemu mi byly zkušenosti a trable a kam mne to posunulo. Jaké zázraky, náhody, štěstí, synchronicity se mi přihodily.
Nakonec mě něco oslovuje víc, něco míň, něco vůbec a stejně tak třeba štve. A ikdyž se snažím o nestrannost a nadhled, stejně je mi jedna strana bližší: ta venkovská, lokálně patriotická, tradiční, přirozená. Nacházím zde více pragmatismu, ryzosti, upřímnosti a humoru. Pod drsnou slupkou můžeš najít čisté srdce. Naopak „blyštivá fasáda“ může skrývat cosi nepěkného uvnitř.
