Sleduji a fandím úsilí pana Radka Novotného, který se věnuje šíření pravdy o „strategických zahraničních investorech“ v českých vodárnách.
Benátky nad Jizerou obhospodařují Vodovody a kanalizace Mladá Boleslav, a.s. (dále jen VaK MB). Tato akciová společnost patří k těm šťastným asi 30 % okresních vodáren, které nebyly „zlodějsky“ privatizovány.
Nemalou zásluhu na tom má i dlouholetý benátecký starosta pan Jaroslav Král, který spolu s dalšími starosty přesvědčil ostatní, že je lepší vodárenskou akciovku ponechat ve vlastnictví měst a obcí. VaK MB tak bez problémů dosáhl na evropské peníze a mohl realizovat velké akce na čistírnách odpadních vod, významně rozšířil kanalizační síť a má dost vlastních prostředků na postupnou obnovu vodovodní sítě. Jistě, ceny vodného a stočného se nám nemusí líbit, ale pohybujeme se v té nižší polovině cenové hladiny v ČR a hlavně zisky (naše platby) neodplouvají do zahraničí a společnost (díky rozvážnému rozhodování zástupců obcí – akcionářů) je investuje do rozvoje a obnovy vodohospodářské infrastruktury.
Od vody pitné, splaškové a odpadní přejděme plynule k vodě povrchové. Protéká nám zde řeka Jizera, řeka čistá a studená, která v horkých dnech poskytne osvěžení mnoha plavcům. Řeka se poměrně pravidelně vylévá ze svých břehů a díky rozlivovým loukám zpravidla nepáchá velké škody. Výjimkou jsou samozřejmě velké povodně (tzv. stoleté vody), které ale přicházejí v kratších intervalech. Největší povodeň proběhla 10. března v roce 2000. Po téměř 14 letech se podařilo dokončit protipovodňová opatření, která pomohou ochránit většinu města před velkou vodou. K tomu lze připočítat v současnosti dokončovanou revitalizaci nivy Jizery, která „záchytnými“ jezírky a koridorem odpovídajícím přirozené cestě velké vody, pomůže při povodni též. Dalším pozitivem je, že zlepší přírodní podmínky pro vodomilné živočichy, zvýší udržení vody v krajině a také příměstský rekreační potenciál.
V souvislosti s tím se musím zmínit i o jednom možném nebezpečí. Shodou okolností jsem viděl v ekologicky zaměřeném pořadu ČT „Nedej se!“ kausu naftalen. Vystupovali tam zástupci sdružení Benátky sobě a Dr. Jindřich Petrlík z Arniky. Musím říci, tentokrát, že to, co zde bylo řečeno, sedělo. O ovzduší a nebezpečném zápachu se nemluvilo, zmiňováno bylo nebezpečí pro povrchovou vodu a připomínána povodeň, kdy Carborundum bylo zaplaveno z obou stran do výšky cca 1,5 metru. To by jistě byl problém, a pokud by naftalen unikl do vody, řeku by v určité části otrávil. S touto námitkou souhlasím. Ovšem kromě protipovodňových opatření existují ještě opatření technická a technologická, havarijní plány. Vzhledem k tomu, že o blížící se povodňové vlně se ví několik hodin dopředu a obvykle jsou i více dopředu hlásána varování meteorologů, domnívám se, že by se skladovaný naftalen stihl vyvést pryč, že by výroba byla přerušena a také zbytkový naftalen z technologie by se stačil zpracovat. Nicméně nelze vyloučit technologickou nekázeň, nepříznivou shodu okolností (např. noční vlna a horší organizace odvozu, apod.).
Ve zmíněném pořadu bohužel nebyl dán prostor druhé straně, resp. Carborundum se k tomu vyjádřit nechtělo, byl čten jen emailový dopis z továrny. Spíše mne mrzí, že nebylo žádné vyjádření ze strany stavebního úřadu v Benátkách n. J. a zejména Krajského úřadu Středočeského kraje, který celou záležitost bude rozhodovat.
Nejsem rybář a v Jizeře se koupu nad Carborundem, takže mne kausa naftalen osobně netrápí. Nejsem zaměstnancem továrny, ale nějakou dobu jsem jím byl a mám k ní kladný vztah a přál bych jí, aby vydržela a vyráběla dál. Půjde-li to bez použití technologie s naftalenem, jen dobře. Pokud se ale ukáže, že bez této technologie fabrika nemá budoucnost, pak naftalen přijmu raději než krach továrny a nový brownfield. Bylo by to škoda, protože nyní začíná ta továrna vypadat k světu.
Psáno pro Zpravodaj Benátecka,
Vysvětlení pro nezasvěcené: Carborundum: továrna vyrábějící brusivo, brusné kotouče vznikají lisováním směsi ostrých brusných zrn s pojivy na bázi keramiky, pryskyřice či pryže, v daném případě na bázi naftalenu. Proti naftalenu (zapáchající aromatický uhlovodík) se v Benátkách protestuje.
Články k této problematice vycházely zejména v posledních dvou, třech ročnících Zpravodaje Benátecka (elektronicky na www.benatky.cz)
