…tak plyne život v těchto dnech. Pondělí až středa v práci. Z práce celkem dobrý pocit, i některé resty jsem stihl dokončit, něco se vyřešilo, něco ne, něco odloženo… ale tak to chodí.
Do toho je sletový týden. Žena cvičí, dospělé děti odjely na skautský tábor. Jsem momentálně slaměný vdovec, kromě o sebe se musím postarat ještě o zvířata a zahradu.
V úterý dlouhý den v práci, pak s kamarádem přesun do Prahy na Sokol Gala v O2 aréně. Zážitek, radost. Kdo umí, umí. Tady člověk mohl vidět mladé sportovce v mnoha odvětvích. A tito byli moc šikovní. Zvládali koordinaci pohybu, rytmiku a až neuvěřitelné kousky gymnastické akrobacie.
Ve čtvrtek se na hromadná vystoupení podívám večer v televizi a čeká mne hlavně ta zahrada, také máma a třeba ještě zbyde čas na zaplavání si v Jizeře.
V pátek uvidím slet naživo na stadionu spolu se svými kamarády z našeho místního sokola, povzbudíme nejen naše holky a děti, a večer se s ženou ještě vydáme na chatu.
Podíváme se na Krakonošovu tržnici, asi nakoupíme nějaké rostlinky na skalku, možná dojde i na koupání a asi i na práci. Samá pozitiva jak by řekl klasik. Teď už jen zbývá si je prožít.
Je to jen takový rámcový plán, kde budeme a co budeme dělat o tom o svátky prodlouženém víkendu. Snad to vyjde (aspoň částečně) podle našich představ. Nakonec už jsme na ledasco zvyklí a umíme se přizpůsobit tomu, co se zrovna děje.
Oslavme tedy svátek Cyrila a Metoděje a posléze Jana Husa sounáležitostí a lidskostí. Nemusíme pro to být na Velehradě či v Husinci.
I na tom sletu sokolů té sounáležitosti, lidskosti, radosti i dojetí bude dost. Tomu opravdu věřím. Pardon, to vím.
