Je možné volit do vrcholné politiky s pozitivním přístupem? Co vlastně pozitivní volba je? Nejsou volby převážně emočně negativní? Tj. volím proti něčemu, co nechci.
Negativními proti-volbami se nezabývejme a hledejme, co tam může být pozitivního. Rozdělil bych to na dva případy.
První případ: mám jasno, nemám pochybnosti, k volbám chodím. Jsem nadšený fanoušek nějaké strany. Pak je to (v tomto případě pro mě) pozitivní volba, bez ohledu na jiné.
Druhý případ: nemám jasno, potřebuji se ptát, zjišťovat a vybrat si z nabídky to, co je se mnou nejvíc v souladu.
Jsem ten druhý případ. Uvažoval jsem nejprve takto: kdo je pro mě (z možných vítězů) nejmenším zlem? Je to koalice SPOLU, s mnohým, co prosazuje a říká souhlasím. Jsou tam lidé, kteří jsou mi sympatičtí, ale i ti nesympatičtí. Petr Fiala je klidná síla, nemastný, neslaný, nevadí. Předpony „ne“ ale pozitivitu moc neevokují.
Je SPOLU tou kýženou „změnou“? Jednotlivé strany (a jejich lídři) se určitě změnily. Všechny strany této koalice si vládnutí vyzkoušely. Byl jsem z nich nadšen? Upřímně: moc ne. Chovaly by se významně jinak, než dříve? Nevím. Je to lepší volba než Babišovo ANO? Tady odpovídám rozhodně ano.
Co je nejlepší pro zájem státu, národa? O tom asi máme každý jiné představy. Tak tu svou představu vhoďme do volební urny, až se to sečte, vyjde z toho představa celku o tom, kdo se podělí o správu země. To zní vznešeně, jenže poněkud přízemně jde spíše o moc a vliv a jak se u nás hezky česky říká: o „koryta“. Kolektivně to vyjde jako směs individuálních zájmů a představ.
Musím se tedy vrátit k sobě, jako individuu. Je SPOLU to nejlepší pro mě a mé zájmy? Nejlepší to sice není, ale není to tak hrozné. Vyhodnotil jsem si to jako z nouze ctnost. Ale jakou cenu má volit z nouze?
Mezitím jsme získali nějaké zkušenosti s Covidem. A tady jsem SPOLU opustil a zvažoval jako nejlepší volbu k volbám vůbec nejít než volit se skřípěním zubů menší zlo, které se mezitím (pro mne) stalo poněkud větším.
Pak jsem si řekl, že zkusím najít to, co je mi blízké. A vyšel jsem z toho, co mám více rád.
Upřednostňuji svobodu před jistotou a bezpečím. Dále přirozenou imunitu před očkováním, život před živořením, přírodu před umělou inteligencí, češtinu před angličtinou, před mnoha pohlavími a genderovými konstrukty upřednostňuji ženy, muže, děti čili klasickou rodinu, přičemž jsem k jiné sexuální orientaci tolerantní. Mám rád rozmanitost názorů i národů, chci zachování hotovosti. Chci ponechat zodpovědnost (vč. možnosti nabít si hubu) za vlastní život, ne vodit za ručičku.
Dávám přednost koruně před eurem. K EU, NATO a řekněme velmocím (USA, Čína, Rusko) nemám vyhraněný postoj, asi bych se definoval jako euroskeptik, čili být součástí mírové spolupráce v Evropě rozhodně ano, ale ne v téhle formě přebyrokratizované EU v čele s neomarxistickými sociálními inženýry. Respektuji, že jsme součástí západoevropského civilizačního okruhu, ale zároveň bychom měli sebevědomě obchodovat a jednat i s těmi jinými civilizačními okruhy. A hlavně si rozumět a spolupracovat se svými nejbližšími sousedy, tedy důraz na spolupráci v rámci Středoevropského prostoru. Rozhodně jsem pro zjednodušení byrokracie vč. rušení předpisů a na ně navázaných úřadů.
V přístupu ke Covidu a k očkování mě koalice SPOLU nejvíc zklamala. Neslyšel jsem žádné důrazné ohrazení se či závazek ve smyslu: očkování musí být dobrovolné (přes to nejede vlak), očkování malých dětí a těhotných žen nedoporučíme, naopak doporučíme uznání protilátek, už žádné plošné uzávěry, jen lokální opatření a ochranu potřebných. To je má představa v tomto tématu a nenašel jsem, že by mi toto koalice SPOLU nabízela. Třeba jsem špatně hledal.
Tak se té nabídky chopili jiní. Jsou to ti „zlí“: SPD, Volný blok, Trikolóra (TSS) a další malé, převážně mimoparlamentní strany.
Z tohoto výběru jsem si vybral TSS, protože se mnou nejvíc ladí. Ne ve všem se s ní ztotožňuji. Ovšem líbí se mi i proto, že ji vede žena. Vím, že v průzkumech se pohybuje spíše pod laťkou, jenže to mne neodrazuje.
Dopadne to tak, že i můj hlas ji buď do té Sněmovny posune, anebo ani můj hlas ji k tomu stačit nebude. Tak to zkrátka mají všichni voliči, kteří si vyberou strany v průzkumech na hraně volitelnosti či pod ní.
Nebojím se prohrát, zkrátka se pokusím a uvidím. Ostatně jako my všichni.
Můj osobní život, resp. přístup k životu, to až tak neovlivní. Pravda, trochu ano, rozhodne se totiž, zda budu muset být opravdovým Covid-disidentem, nebo ne. Radši bych nebyl a o tom je má volba.
