„Jsem optimista: věřím, že se EU rozpadne tak, jako jiné říše před ní“, říká jeden. „Já jsem taky optimista, ale věřím, že to EU ustojí a vyjde z toho posílená“, tvrdí druhý.
Nepřipadá vám to divné? Není jeden optimista a druhý naopak pesimista? Vlastně jsou oba pesimistou a optimistou zároveň. Záleží na úhlu pohledu. Je optimistické věřit, že se EU nerozpadne? Není naivní věřit, že se EU reformuje tak, že bude opět ostatní inspirovat? Co je optimistické a co pesimistické?
Je EU na rozcestí, nebo už na scestí, nebo jen na cestě s nekonečnými výmoly? Odpovědi neznám, ale jsem optimista. Nic se nejí tak horké, jak to vypadá. A pak také platí, že když někdo vyvolává strach, tak se nejvíc bojí sám.
Bojí se hlavně toho, že lidi by se mohli přestat bát. Pochopí to lidi už konečně? Nevím, ale chci tomu věřit. Velký manipulátor vymyslel byrokracii. To je úžasný nápad jak zastavit iniciativu, zpomalit tvořivost a zasít semínka strachu.
Vše je navíc okořeněno právem. Právo je přeci řád. Dokonalý pořádek. Jenže přebujelé právo vede k bezpráví a vytváří tak právní nepořádek.
Byrokracie je zločin proti lidskosti v době míru. To zní dost pesimisticky. Optimistické je si to uvědomit. Byrokracie se (asi) nedá zjednodušit. Kdo by se o to pokusil, narazí na odpor. Ideální je si jí nevšímat a nebát se jí.
A nebojovat s ní. Porazit se nedá. To je dost pesimistické, že. Je tu jedna poměrně únavná, vyčerpávající cesta. Důsledným uplatňováním (vybraných) byrokratických předpisů lze dosáhnout toho, že část světa přestane fungovat. Údajně kdysi takhle protestovali britští železničáři, začali striktně dodržovat předpisy a prý ten den nevyjel žádný vlak. To mi vyprávěl jeden kamarád, takže ověřeno to nemám, mohu tomu jen věřit. A věřím tomu rád.
Pak je tu ještě druhá možnost, optimistická. Byrokracie má v sobě obsaženu destrukci, takže se nakonec zničí sama. Optimisticky v to doufám. Navíc si udržuji naději, že ji nahradí moudrá a poctivá správa věcí veřejných, kde bude ctí jednoduché a srozumitelné právo ctít a tím dosáhnout jakéhosi dobrovolného (a přirozeného) řádu.
Jsem prostě naivní optimista.
