Provozuji na internetu dva blogy a privátní rodinné stránky. Na blog idnes přispívám od roku 2015, publikoval jsem přes tisícovku článků s celkovou čteností 580 tis.
Web provozuji od roku 2017, nejprve zdarma, v září 2022 jsem si založil vlastní doménu a zakoupil na webnode prémiové služby. To zvýšilo čtenost. Celkově jsem dosáhl čtenosti 65 tis.
Nový blog jsem si založil letos počátkem roku a celkem brzy si zakoupil doménu a prémiové služby. Ve čtenosti jsem se dostal celkově na 14 tis. Už jsem na něm publikoval cca 90 článků.
Letos jsem byl také osloven a některé mé články jsou přebírány do internetového magazínu www.aboutdreams.cz , takže i tam jsem spolu s jinými autory a autorkami čten.
Samozřejmě největší dosah má blog na idnesu. Nicméně je zajímavé, když jsem přes týden nepublikoval nikde nic, tak nový blog a web měl větší čtenost než idnes.
Dopadlo to v tom nepublikačním týdnu takto:
Idnes: celkem návštěv 114 za 9 dní, denní průměr 12,7
Tichy-blog: celkem návštěv 468 za 8 dní, denní průměr 58,5
Web Ticháci: celkem návštěv 948 za 9 dní, denní průměr 105,3
Ukazuje se, že můj samostatný blog pomalu ale jistě roste a získává si své příznivce. Z čehož mám radost. Je to samozřejmě v průměru něco pod stovkou návštěv denně, žádný velký vliv. Mám to propojené jen mezi sebou.
Svůj vztah k asociálně zkreslujícímu facebooku jsem neměnil, tudíž mi FB s návštěvností nijak nepomůže, kromě toho, že můj obsah mohou šířit jiní uživatelé facebooku.
Zkrátka text je dán k dispozici publikací a dále už si žije svým životem. Samozřejmě jsem za svá slova zodpovědný, stejně jako za své myšlenky a skutky.
Jen už jsem dospěl do stádia, kdy si píšu a říkám to, co chci, to, co mi jde přes ústa, to, co tak nějak cítím, že je se mnou v souladu. Abych se nemusel hlídat a nepociťoval autocenzuru, publikuji na dvou blozích, jednomu říkám hlídaný (neboť má své zaměstnance – bdělé administrátory), druhému upřímný, tam si to rozhoduji sám, v podstatě svobodně a nezávisle. Za své psaní nejsem nikým placen, a tudíž nejsem nikomu zavázán. Živím se jinou prací.
Pracovní kariéru jsem v podstatě ukončil, přestože stále chodím do práce. Nemám potřebu nikam stoupat, něco (sobě, příp. druhým) dokazovat. Čeká mne (pokud se dožiju) kariéra důchodce a dědečka.
Proto mohu být upřímný, celkem je mi příjemná samota a ticho v přírodě. Práce na záhumenku mě činní šťastným. Na zahradě a chatě je pořád co dělat a je to fyzická práce na čerstvém vzduchu. A také odpočinek, kdy koncertují ptáci, bzučí včelky a čmeláci, šumí vítr ve větvích. To je má představa radostného podzimu života vč. vnoučat, kdy už to první zkraje příštího roku očekáváme.
Bude k tomu patřit také psaní, které mě baví? Mohlo by to skončit třeba nějakou knihou? Nevím. Možná ano. Ale nevidím to dřív, než odejdu z práce dělat svou závěrečnou pracovní kariéru důchodce. Je docela k naštvání, když si uvědomím, že v mém současném věku byl můj tchán už rok v důchodu a osm let dědečkem.
Zatím tedy psaní blogů. Jako radost ze života, jako terapie na bolavou duši, jako zpracování emoce vzteku rozhněvaného ega, jako zpracování inspirace shůry. A také jako potřebu sdílení myšlenek, emocí a pocitů s jinými lidmi, protože jde mj. o jeden ze způsobů vzájemného inspirování se lidských bytostí.
