Po víkendu, kdy jsem doma jen přespával, se v neděli večer podívám do zrcadla a říkám si, že bych se měl oholit. Pak jsem přešel od myšlenky k činu.
Vzpomněl jsem si od minula, že už mám na svém Gillette strojku tupý břit a že jsem před pár týdny kupoval náhradní. Krabičku jsem našel, rozbalil a hle nový břit byl s nástavcem (tělem strojku) naprosto nekompatibilní. Čuměl jsem na to, jak se to mohlo stát?
A paměť skutečně zapracovala, hned dvakrát. Protože jsem si nebyl schopen pamatovat typ Gillette Senzor, měl jsem ten nápis utržený z krabičky, abych v krámě věděl. Tak jsem si donesl z krámu sice správný „Senzor“, ale pak jsem si vzpomněl, že loňský Ježíšek byl ke mně milý a daroval mi „větší dělo“: Gillette Fusion. Co teď? Neholit se, nebo se oholit tupým břitem? Někde bych měl mít ještě starý strojek. A ten jsem záhy našel. Problém byl vyřešen.
Teď už jen napatlat pěnu na tvář a můžu se v klidu oholit. Nebylo to v klidu, když už se něco děje, tak ať to stojí za to. Možná jsem razantně zatlačil na sprej, pěna vystříkla na tvář, rozetřel jsem ji, ale tlaková lahvička podivně syčela a zbytek pěny si začal razit cestu ven jinudy. Tak mi pěna, které tam mohla být tak ještě čtvrtina obsahu, vybublala sama z lahvičky. Mezitím jsem se oholil a přitom sledoval zajímavý úkaz jako z pohádky „Hrnečku vař“. Lahvička se sprejem tiše dosyčela v umyvadle, pak jsem ji umyl a vodu s pěnou spláchnul.
Neuvěřitelný zážitek z obyčejného holení. Ještě jsem si vzpomněl na vtip, který má s holením cosi společného, jen se musí vyprávět ve slovenštině a neodehrává se v koupelně, ale v ložnici. „Janko, ohol sa“. „Veď som oholený“. „Nie, ohol sa ti!“
