Proběhl soud. Soud konstatoval vinu, obžalovaný pan XY ji samozřejmě popírá. Jen plnil příkazy, nevěděl, nerozuměl tomu.
Musel. Je přeci městský policista. Kdyby nezasáhl, přišel by o práci. Nadřízený ho chválil. Je namakaný, chodí do posilovny, bravurně zvládal policejní chvaty. Jen nějak nebyla příležitost je použít.
Až tenkrát. Byli s kolegou zavoláni, aby zpacifikovali ženu, která si odmítala nasadit roušku v supermarketu a byla agresivní vůči prodavačkám, ochrance a zákazníkům.
Žena nadávala ochrance, chtěli ji legitimovat a jen jí domluvit. Ukáže občanku, nasadí si roušku a bude klid. Jenže to mladá žena odmítla a začala jim nadávat.
Tohle si vůči úřednímu orgánu přece nemůže dovolit, pomyslel si policista. Od přírody metrákový vysoký pořízek, díky posilovně i vymakaný svalovec. Proti němu žena diblík, droubounká, snad ani ne 50 kilo. Když ji zalehl, křičelo na něj její malé plačící a vyděšené dítě.
Kolega se ho snažil mírnit, ale jím lomcoval vztek. Lidé kolem mu z části nadávali, z části fandili. Nenápadný mladík vše z odstupu natáčel.
To se nakonec stalo policistovi XY osudným. Ženě museli volat záchranku, naštěstí ji zachránili. Nezabil ji. Takhle je obviněný z ublížení na zdraví a v zásadě za nezvládnutí své nahromaděné agresivity. Do vynesení rozsudku je postaven mimo službu. Bude-li shledán vinným, bude ze služby propuštěn.
Soud jako důkaz přijal mladíkovo svědectví a video. V něm obzvlášť vynikla policistova zuřivost a naprostá fyzická převaha. K tomu plačící dítě, které se snaží bránit maminku. Nadměrná horlivost (spolu s prchlivostí) se nevyplatila.
Soudce zvažoval, jaký udělí trest. Nechtěl klasické vězení, uvažoval, že podmínka či veřejné práce by byly provedenému činu neadekvátní. Obviněný měl štěstí, že to žena přežila, způsobil ji otřes mozku a četné zlomeniny vč. dvou žeber. Bude se z toho dostávat několik měsíců, možná i roky.
Rozhlédl se po soudní síni. Všichni musí mít respirátory, vč. něho. Nesnáší ho, tak má roušku, při závěrečné řeči si ji může sundat. Vzpomene si na všechny ty experty a politiky v televizi v respirátorech, jejich nenávistné projevy vůči těm, kteří roušky odmítají a nechtějí se dát očkovat.
Ty by s chutí odsoudil, a ne nějakého mamlase, který jen poslušně plnil rozkazy a jednou to přehnal. Mělo na jeho chování vliv povinné nošení respirátoru ve službě? Mohl se jím přidusit či se přiotrávit oxidem uhličitým? Uvažuje soudce. Odpověď nezná, ale připadá mu logické, že nedostatečně okysličený mozek a nedostatek kyslíku v krvi může působit negativně i na psychiku.
Po přestávce a poradě soudu soudce přečetl rozsudek. Udělil alternativní trest. Obžalovaný byl odsouzen ke dvouletému domácímu vězení pod dohledem kamer a náramku s tím, že musel mít vždy a všude nasazen respirátor (kromě spánku, jídla a pití), byl mu nařízen osobní lockdown, mohl si akorát dojít na nákup, nesměl přijímat návštěvy, kromě probační služby, která má povinnost takto odsouzené kontrolovat. Práci může vykonávat pouze formou home office.
Po propuštění ze služby ho městská policie zaměstnala na poloviční úvazek jako civilního zaměstnance, aby jim pomohl s administrativou.
Po uplynutí cca sedmi měsíců trestu najde pracovník probační služby odsouzeného doma mrtvého. Na pitevně konstatují smrt udušením.
A to byl konec covidismu v Česku. Jeho přední propagátoři se zalekli toho, že by mohli být odsouzeni k tomu striktně dodržovat opatření, která vnucují ostatním.
Upozornění: je to samozřejmě výmysl, taková pohádka, fikce, chcete-li fake news.
