Mám rád žáby, resp. všechny obojživelníky. A mrzí mě, že jich v přírodě ubývá. Mizí jejich přirozené prostředí. Na druhé straně se (aspoň někde) vytváří nové. Rád se s nimi potkávám.
Tohle však není článek o přírodě, ale o dvou žabách to je. O té jedné, co sedí na prameni a o té druhé, co se vaří v hrnci.
Žába, co se vaří v hrnci, by samozřejmě z vařící vody ihned vyskočila, jenže pokud se vaří pomalu, zvyká si na zvyšující se teplotu až se opravdu uvaří. Už si ani neuvědomí, že by měla vyskočit a zachránit se. A pak je ta žába na prameni. Díky ní ten pramen neteče a ti dole žízní.
Teď si to převedeme na lidskou společnost. Nahoře se mají starat o „pramen“. Jenže se starají špatně, nejdřív ho znečistili, pak přivřeli proud, odklonili si část k sobě a ten pro nás dole nechali vyschnout a pořád to okecávají.
Mezitím dál přitápějí pod kotlem, kde se vaří „žáby“. Oni to jsou ti lidi dole, kteří jsou těmi nahoře ovládáni a téměř všichni byli v tom kotli s příjemně vlažnou vodou a bylo to pro ně pohodlné. S přibývající teplotou v kotli a ubývajícím pramenem, si ti první, kteří si toho všimli, ti, kteří žíznili po svobodě z čistého pramene, ti dávno z kotle vyskočili.
Jak se teplota zvyšuje, vyskakují další a přidávají se k těm prvním, kteří byli označeni za blázny a podivíny a kterým nikdo zprvu nevěřil. Tak se potkávají dole mimo kotel již s horkou vodou a domlouvají se, co budou dělat, jak se zařídí.
Čím dál tím víc lidí pomalu chápe, kdo jsou ty žáby v hrnci i kdo je ta žába na prameni. Takže chápou, že vařící se žáby mají z hrnce vyskočit a vyhnat tu žábu z pramene, aby ten mohl téct. A je jim celkem i jasné, že se toho lukrativního místa na prameni nechce vzdát.
Nepotřebujeme opravovat starý systém, potřebujeme systém nový, méně konzumní, více ohleduplný k lidem a přírodě, více spolupracující, svobodnější a tím pádem i odpovědnější. A tento nový systém se musí zrodit zdola a musí být založen na lidství, vzájemném respektu a spolupráci.
Dokážeme to? Věřme si. Tato krize je k tomu příležitostí. Příležitostí opustit systém tupé byrokracie, příkazů, zákazů, kontroly, cenzury a líbivých frází. Akorát v tom kotli se velké množství žab asi uvaří. Nevíme totiž, kolik jich už vyskočilo, kolik se k tomu chystá a kolik to ještě stihne na poslední chvíli, než se kotel převrhne.
Něco u nás naznačí volby do Senátu a chystaná Svatováclavská demonstrace. Komunální volby bych nepřeceňoval. Velká města jsou obsazena „bílými límečky“, malé obce jsou většinou s výkonem svého starosty spokojeny, změnu lze očekávat hlavně tam, kde je nespokojenost s místní samosprávou, která se protne s nespokojeností s vládou.
Volební vzepření v rámci systému tu proběhlo několikrát např. kroužkovací revoluce do Poslanecké sněmovny, propad kdysi velkých stran ODS, ČSSD, chvilkové zazáření stran jako Zelení, Unie svobody, Věci veřejné aj. Impozantní nástup ANO na scénu (první volby a hned 18 %).
Jen malá poznámka ke komunálním volbám. Starostové se nevolí přímo. A už se stalo, že zvolený (který byl do počtu a žádnou funkci nechtěl) z kandidátky odstoupil ve prospěch nezvoleného z vrchu kandidátky (který měl ambice a stal se pouze prvním náhradníkem).
Volby a demonstrace mohou být tím zdviženým prstem, který vyšle „jasný signál“ žabám na prameni, že těch ochotných se nechat uvařit v hrnci (rapidně?) ubývá. Vývoj je dynamický a nemůžeme vyloučit ani přílet nějaké černé labutě. Držme se, zachovejme si lidskost, klid v duši, nadhled a humor. Pravda, humor nejsou kamna ani chleba, ale svým způsobem zahřeje a zasytí. Hlavně líp se s ním vše snáší.
