Nomen omen znamená příznačné pojmenování, používá se v případech, kdy jméno člověka koresponduje s některou s jeho vlastností.
Tak jsem se zamyslel, jak je to s poslancem Lubomírem Volným. Je opravdu volný, až utržený z řetězu, co si o něm, kdo myslí a jak se sám chová, je mu asi taky „volný“. Svobodu si tak nějak volně definuje jako volnost. Volnost ve volbě, v rozhodování. Kromě toho, přes své vystupování, je stále volný, tedy nezavřený.
Je hlavní hvězdou volného politického sdružení Volný blok, kterému je, zdá se vše mimo Covid, celkem volný. Chová se jako volný radikál, tudíž je velmi reaktivní (mí chemici mi rozumějí). Pro ostatní (nechemiky): má chování řeznického psa.
Toto chování má kupodivu společné s Pavlem Novotným. Tak tu máme v politice dva „řeznické psy“, kteří na sebe poštěkávají každý z jiné strany plotu.
Jsou opravdu rozdílní. Když si představíme jejich vztah ke G. Sorosovi, tak jeden by se k němu lísal a radostně ho olizoval, druhý by se na něj vztekle vrhl a pořádně by ho pokousal.
Tak si myslím, že to příjmení na něj sedí a že ho dokáže využít (nebo zneužít?). Volný působí rozruch na české politické scéně. Je to jen klaun, který se vyřádí před volbami a do Sněmovny se nakonec nedostane, nebo se ho svým způsobem všichni bojí (není jim zas tak volný) a dělají vše proto, aby se tam nedostal?
Avšak protože to hlavní média dělají jako obvykle klasicky hloupě, vykreslují ho jako hlupáka, nebezpečného šílence, před nímž je třeba varovat, místo aby si ho nevšímali, tak mu tím paradoxně u některých pomáhají. Protože ho zviditelňují.
A pomáhají mu také tím, že stále jedou covidismus jako hlavní ideologii a z něj to dělá „hlavního hrdinu odboje“, což ho může do toho Parlamentu opravdu dostat. Ani bych se tomu nedivil.
Je tu však (v tomto „odboji“) klidnější a chytřejší alternativa. Ne tak radikální, a ne tak konspirační. Opravdu rozumnější a se širším záběrem. Naše země, naše zahrádka potřebuje nového a znalého zahradníka. Nebo zahradnici. Že by také nomen omen?
Já se svým vlastním nomen omen jí dávám přednost. Ostatně se snad i podle jména chovám. Tiše, nenápadně. Možná ne zas tak tiše, ale určitě ne s hurónským řevem. Snažím se spíše naplňovat rčení „tichá voda břehy mele“.
Jak se mi to daří, či nedaří, posuďte sami.
