Tak nám novela zákoníku práce ukládá další povinnosti jako zaměstnavateli vůči zaměstnancům a zejména v oblasti dohod o provedení práce.
Byrokrat neumí myslet jinak než byrokraticky, a tak jen zpřesňuje a zpřísňuje, tudíž to zase pro všechny činí složitějším a náročnějším. Člověk, aby se v práci zase více věnoval neproduktivním (a z mého pohledu) naprosto nadbytečným činnostem.
Vždyť jako občan jsem zaměstnavatelem politiků, tj. vlády a parlamentu, potažmo správy státu. Nejradši bych jim dal za jejich práci okamžitou výpověď. Mohu?
Prakticky mi to systém neumožňuje, jediné, co nabízí jsou volby. Těmi tak maximálně můžete zvolit nové figurky, mít tam jiné herce, ale nezměníte systém. Ale můžete ho trochu upravit, tedy trošku změníte režim v rámci systému. Ale stále se pohybujete v systému, jen můžete doufat, že ti noví, budou trochu rozumnější než ti předešlí. Vždy jsme naivně doufali, zkoušeli a k žádnému zlepšení to obvykle nevedlo. Pokud jsme na někoho nadávali (když byl zrovna u moci), po nějaké době jsme se ho skoro dožadovali zpět. Klasické očekávání a zklamání. Jeden šílenec byl vystřídán ještě větším. Ať volíme, jak volíme, točíme se v kruhu.
Jak z toho ven? Nevolit? Pokud by to udělalo 95 % voličů, možná by to systém položilo. Volit jinak, antisystémově? Dovedete si představit, že by Okamura s Rajchlem měli přes 50 % hlasů? To asi nehrozí, ale něco se již děje. Trendy oslabování „progresivců“ jsou viditelné už v proběhlých a probíhajících volbách po Evropě. „Nehodní“ své zisky zvětšují.
V této situaci se mi líbí akce Radka Novotného z Nadačního fondu Pravda o vodě „Pusťte politiky k vodě“. Tento člověk se dlouhodobě zabývá tím, jak z naší vody profitují zahraniční koncerny právě díky politikům, kteří jim zisky z vodáren přihráli. Čili zisky jdou koncernům, náklady jdou za obcemi. Není tomu tak všude, někde byli politici rozumní a nechali si vodárny v majetku měst a obcí. Pan Novotný a jeho lidé dlouhodobě bojuje za obce, doslova urputně a má výsledky, zejména soudní rozhodnutí (rozsudky).
Nějaký čas oslovuje senátory, poslance, organizuje petice, jedná s politiky a dělá jim profily s tím, jak se staví k vodě, co podporují a co ne. Dozvíme se o 27 senátorech, kteří budou chtít obhajovat svůj mandát, jak se k problematice vody a našeho vodárenství staví. A pak je na nás, zdali je „pustíme k vodě“ nebo na základě informací o jejich přístupu je zvolíme znovu. V Senátu jsou nejen trafikanti, ale také nějací ti rozumní lidé s vlastní hlavou.
Tohle není neposlušnost, tohle je občanská iniciativa a probuzená občanská společnost. Tohle si přál Václav Havel, nebo ne? Je to v jedné oblasti občanská kontrola politiků a jak v této kontrole uspějí, je na nich, a jak s tím naložíme my, je na nás.
Takže tady je cesta různých občanských iniciativ a skupin. Cesta zajisté legitimní a činěná legálně. A pak je cesta skutečné občanské neposlušnosti. A to buď otevřené či skryté. Síla razí cestu, takže ti odvážní a ochotní se v něčem angažovat, to dělají, protože nemohou jinak, jejich svědomí jim nedovolilo mlčet a nekonat. Ti jsou na očích, jsou sledováni, jak těmi, co by je nejraději umlčeli a zavřeli (a také se o to snaží), tak těmi, kteří je poslouchají, přemýšlí o jejich slovech a činech, podporují je a jsou jimi inspirováni, aby též vylezli ze své komfortní zóny a něco udělali pro sebe a své bližní.
A pak je ta nenápadná skrytá neposlušnost, která se snaží brzdit zběsilost a rychlost, která sype písek do soukolí a hází do toho vidle. Jsou lidé, kteří se nedají snadno manipulovat a nenaskakují na mediální hrátky a strašení. V podstatě se neví, zda je jich ještě podkritické množství, nebo už toho kritického množství bylo dosaženo.
Copak jsem šílený, abych poslouchal šílence? Každá akce plodí reakci, a tak si myslím, že nadměrné zdanění donutí firmy se těm daním vyhnout a třeba více investovat do technologií, ale i do úspor energií, tj. ponížit si zisk, aby se tomu lichvářskému a buzerujícímu státu odvedlo na daních co nejméně. Také obyvatelstvo pod tím buzeračním tlakem bude posouvat své ekonomické aktivity více do šedé ekonomiky, jednak bude motivováno nějak přežít, jednak to bude chtít takovému státu nějak odplatit.
Resumé: vládě v tomto systému výpověď dát nelze, ale lze ji do jisté míry neposlouchat a zařídit se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a také dle svých schopností a dovedností.
Poznej sebe, poznáš svět, změň sebe a změníš celý svět.
PS: dávám sem odkaz na Radka Novotného jako zdroj, z něhož jsem část textu čerpal: Pusťme politiky k vodě a vraťme do správy vody zájmy občanů - YouTube
