Největší událost v dějinách celoživotního vzdělávání

Tedy mého. Člověk se učí celý život. Od narození. Pak navštěvuje školy od mateřské, přes základní, střední, někteří i vysokou. Patří sem i autoškola a tzv. škola života.

Tady se učíte např. oslavovat dívku, tančit, líbat, milovat, třeba i kouřit a pít alkohol. Učíte se jak udělat něco, co ještě neumíte a také se naučíte, co vám moc nejde, co vám nejde vůbec, a naopak, co obstojně zvládáte a to, v čem jsme opravdu dobří.

Hodně rozličných dovzdělání vám dá změna zaměstnání, ne-li přímo oboru. Také vás vzdělává vaše radost, vaše tvoření, tj. vaše koníčky. Zkrátka získáváte zkušenosti a učíte se. Získal jsem v životě několik certifikátů (dnes již neplatných), také doplňkové pedagogické vzdělání. 

Nikdy jsem moc netoužil po nových mobilech a podobných hračkách. Není to oblast mého zájmu a moderní IT technologie ze mne dokáží udělat naprostého pitomce.

Mám na to špatné oči (brýle na blízko) a nešikovné prsty, proto jsem se dlouho vyhýbal dotykovým mobilům. Člověk se něčeho dotkne a ono to udělá něco, co nechtěl.

Tak jsem absolvoval tu největší událost svého celoživotního vzdělávání: domácí kurs zacházení s chytrým mobilem, který vedl můj vlastní syn.  Ten mi trpělivě všechno vysvětloval a já se snažil chápat. Nebylo to tak hrozné, přece jen ten tlačítkový používám drahně let a taky už pár let zděděný Windows phone. Takže teď jsem si pořídil duální chytrou mašinku na dvě simky, abych už nepoužíval telefony dva (privátní a služební), ale jen jeden. Shodou okolností jsou oba Nokie, jedna z pravěku a druhá je snad slepou uličkou vývoje (Windows phone), která zkrátka nestačila androidům a jiným.

Jsem teď dle mobilu smart, přičemž si připadám jako ještě větší blbec, než jsem doufal. Celkem jsem výkladu syna rozuměl a zdálo se mi, že zvládám, když jsem si tam přepisoval kontakty ze starého telefonu, které nebyly uloženy na sim kartě.

Druhý den jsem si zkusil zavolat ze starého (osobního) na nový (služební). Ťukám do zeleného sluchátka a nic. Nedokážu to zvednout. Zkouší to i manželka a je na tom stejně. Když se vzbudí syn, telefon zvedne. Pak nám vysvětlí, že to musíme jen lehce posunout. To mne (blbce) nenapadlo. Ono to není jen dotykové, ale posunovací.

Jsem stará škola, tak jsem si dosud s posunováním spojoval jen železnici. Nyní k tomu přibyl i mobil. Inu, člověk se učí celý život. Tak mne syn zaškolil, ale stejně si myslím, že ještě dlouho mne bude školit i ten chytrák mobil. Aspoň, že se vejde do kapsy bundy a také do ledvinky.

Jsem stejně nejradši, když mlčí a ani nevrní. Zvláště ta služební simka, protože z toho pro mne plyne obvykle nějaká práce, problém či dokonce průšvih.