Když člověk aktivně odpočívá, rozhodně se nefláká. Naopak maká. Ono třeba posekat trávu na naší latifundii, je docela makačka a pak se dostaví ten příjemný pocit.
Vyplaví se endorfiny, a když se k tomu v pořádku přivezou prkna, z nichž se v přístavku postaví stěna, to už je potu i endorfinů víc a pak si unavený na verandě vychutnáte kávu, tak to už je opravdová slast.
Ale stále to ještě není dost. Protože následuje procházka do ještě neprozkoumaných koutů okolí naší chatičky, do lesa, kde by třeba mohly být i nějaké ty houby. Beru s sebou foťák, abych se z kopce nejen porozhlédl po okolí, ale snažil se ten pohled i zdokumentovat.
A tak se kocháme a houby posléze nehledáme, ale sbíráme. Po třech dnech valíme domů, abychom v neděli stihli ještě tu domácí zahrádku. Tak jsme si mákli a většinu už máme zrytou a sklizenou.
Po období cuketovém a dýňovém, máme období houbové. Je třeba zpracovat a spotřebovat, příp. udělat zásoby. To je také nefinanční odměna, člověk se nají darů přírody, ať již v potu tváře vypěstovaných nebo v lese nasbíraných a něco ušetří. Ikdyž nějakou tu energii a úsilí tomu musí věnovat.
A pak je tu ještě aktivní odpočinek sportem, což je taky pěkná makačka a něco je potřeba i zaplatit. Doba letních procházek, projížděk na kole a koupání v přírodě je pryč. Nastává přesun do tělocvičen, sportovních hal a bazénů.
Zkrátka někde ty endorfiny brát musím. Nakonec proč ne i z těch fotek, zachycujících právě daný okamžik.
