Život bývá vtipný, často tvořený paradoxy a schválností. Moc se něčeho bojíš, jako naschvál to dostaneš. Aby sis ten svůj strach prožil a užil.
Chápu, že mnozí lidé nechtějí mít Andreje Babiše premiérem a že kvůli tomu demonstrují. Nejvyšší státní zástupce přezkoumává rozhodnutí svých podřízených a může jejich rozhodnutí buď potvrdit, nebo změnit. Ještě je tu ten evropský audit.
V případě, že by se Babiše podařilo donutit k demisi, padá celá vláda. Nelze vyloučit ani tzv. „slovenský scénář“, tj. zachování koalice a výměna premiéra z Hnutí ANO. To by asi bylo nejlepší možné, jen velmi málo pravděpodobné.
Pravděpodobnější je, že do řádných či mimořádných voleb, vznikne tzv. úřednická udržovací vláda Miloše Zemana. V každém případě pan prezident dostane do ruky mocnou zbraň a již prokázal, že k tomu dokáže přistoupit velmi kreativně a může vybrat sobě oddaného premiéra.
Protože se fantazii meze nekladou, dovedu si na tomto místě představit i Jiřího Ovčáčka. Zkrátka, pokud by došlo k demisi vlády, bude se dít (z)vůle prezidentova, ať chceme, nebo ne. Ten Ovčáček, to by byl Zemanův majstrštyk, který by v pražské kavárně způsobil asi velké zděšení.
Proto bych raději, kdyby byl Babiš poražen v řádných volbách. K tomu je zapotřebí někdo, kdo dokáže nalákat jeho současné voliče, kteří k němu přišli z jiných stran a přitáhnout část nevoličů.
Předpokládám, že cesta k úspěchu nevede v utápění se v sebelítosti, odmítání populismu, patriotismu a programu „Antibabiš“. Volby cílí na emoce. Rozum většiny Pražanů, nemůže při všeobecném hlasování volby vyhrávat. Obzvlášť pokud se povyšuje nad city a rozum venkovanů.
Síla, která osloví chudší, konzervativnější, svérázný a patriotický venkov může v Česku vyhrát. Volby nerozhodují v posledních letech přesvědčení voliči, ale především ti nerozhodnutí, váhající, co se nakonec rozhodnou k volbám jít a výsledek nějak zamíchají.
Čím dál větší roli hraje zkušenost se starými stranami a očekávání od těch nových stran. Některé z těch nových jen zazářily a zmizely, jiné se tzv. etablovaly. Většinou očekávání přináší zklamání.
Asi je lépe k volbám přistupovat cynicky a nic neočekávat. Máme široký výběr několika desítek stran, jenže při bližším zkoumání je to spíš sběr. Pozdní sběr a výběr z hroznů je výborný ve vinařství, ale v politice?
Navíc mediálně neprofláknuté bobule mohou být jak trpké, tak i sladké. Kdo ví. Jen ti, co je aspoň trochu znají, kamarádi, sousedi, spolupracovníci. To funguje akorát v komunálu, a ještě v případě menších obcí. Do Parlamentu volíte „politickou reklamu“ a „mediální obrazy“ profláknutých politiků.
Neberme tu politiku tak vážně. Sledovat to z výšky je docela sranda. Z pohledu „buranského přemýšlení“ se jeden nestačí divit, co v té Praze (či v Bruselu) zase vymysleli (za kravinu) a co vše na nás chtějí aplikovat. Inu právníci a úředníci jsou nesmírně kreativní. Bohužel ke škodě lidí z venkova. Holt mají to „velkoměstské přemýšlení“. Tak nám jejich nápady (třeba EET pro řemeslníky, zvýšení minimální mzdy) zavřou (silou vůle starostů držené) venkovské krámky, řemeslníky důchodového věku pošlou do důchodu, a ty, co do důchodu ještě nemohou, do zaměstnaneckého poměru nebo do šedé zóny.
Až v té „šedé zóně“ skončí většina z nás, zjistíme, že ty pražské právníky, úředníky a politiky k ničemu nepotřebujeme, protože nám dávno přestali sloužit a jenom nás buzerují a kontrolují. Tak jim konečně dejme výpověď.
