Hořký fór „Nebojte se, plyn bude. Akorát nebude doma, ale v ulicích, a nebude to plyn zemní, ale slzný“ mi vlastně připomněl několik fórů ze socialistického pravěku.
Dotaz do Rádia Jerevan: „viděla jsem v Petrohradě maso, bude i v Moskvě?“ Odpověď: „ano soudružko, výstavka je putovní“.
„Slyšel jsem, že v kinech poběží nový švédský pornografický film Baba dala vojákovi? Je to pravda? Ano, v podstatě je to pravda, v kinech poběží nový film, ale nejedná se o film švédský, ale sovětský, nejde o film pornografický, ale panoramatický a nejmenuje se Baba dala vojákovi, nýbrž Balada o vojákovi“.
„Náš pradědeček František byl hrdina, partyzán. Hrdě se rozběhl proti německému tanku a zařval: za stranu, za lidi! To byl borec. Ale houby, normálně uklouzl a křičel: „zasraný náledí“.
Tak jsem to uvedl na pravou míru, a to nemám ten ústav, který k tomu založili Saturnin s dědečkem. Tak to berme s humorem, nadhledem a nehroťme se z průšvihu, který nastává.
A jak to bylo s tou mojí účastí na demošce? Manželka mi to zakázala. Ne, jen se u nás pekly svatební koláče a nebyl nikdo, kdo by se postaral o psa. Kamarád vyjížděl moc brzo, o dvě hodiny dřív, než původně plánoval. Já jsem ho jen u pumpy pozdravil a vyrazil na dvouhodinovou procházku se psem do lesa.
Ovšem předtím jsem se domluvil s jiným kamarádem, který vyjížděl až po 11-té hodině, jel přes Letnou, zaparkoval v blízkosti Pražského hradu. Prošli jsme se tedy areálem Pražského hradu, po zámeckých schodech sešli na Malostranské náměstí, přes Karlův most na Staromák a odtud na Můstek.
Užili jsme si tedy klasickou Prahu současných dní, Prahu plnou turistů, Prahu kosmopolitní a více jazyčnou. A to za příjemného slunečného počasí. Na Václaváku už byl jiný svět, svět českých vlajek, svět lidí, kteří ve svém volném čase přišli demonstrovat ze všech koutů zemí českých. V klidu, který se podařilo udržet. Václavák byl plný. Akce trvala přes tři hodiny.
Mé dojmy? Asi každý, kdo tam byl, to bude hodnotit mírně jinak. Řečníci byli různí, více se naslouchalo odborníkům, někteří politici a aktivisté mohli být dle mého soudu vynecháni. Mě zaujala ta pospolitost, lidskost. Primárně tam byla naštvanost na vládu, ale hlavně odvaha a odhodlání se současnou situací (krizí) něco dělat. Mně se líbil jeden z organizátorů Jiří Havel, v jehož proslovu zaznělo, že když se potkáme, tak se nebudeme ptát „jak se máš?“, ale „co pro tebe můžu udělat?“
Bylo v tom to, co já jsem tam hledal a našel: vědomí, láska, lidskost, soucit, touha po svobodě a lidské důstojnosti, odhoďme strach, buďme odvážní, odolní a odhodlaní. A toto poselství mě naplnilo nadějí. Zaznělo tam i to biblické „Pravda tě osvobodí“. Ikdyž si tam někteří honili své ego a upřímně se hněvali na vládu, vnímal jsem tam ducha pospolitosti, spontánnosti a touhu po míru. Dokonce byla vypuštěna holubice míru. Jo, sešli se tam míroví štváči, to podepisuju, to je pravda.
Jsme národem plebejským, kacířským, švejkovským, národem smějících se bestií. Potůčky odporu a rebelie se slévají do řeky, která bude sílit a už ji nic nezastaví. Pravda, některé přítoky jsou kalné, některé zapáchají, ale to se v mohutné řece naředí.
Vrcholem bylo vystoupení Jindřicha Rajchla. Myslete si o tom, co chcete, já jsem přesvědčen, že se zrodil český Orbán, kterého si národ (v skrytu duše) přál. Ne spasitel, který vše zařídí za nás, ale odvážný a odhodlaný člověk, který dal dohromady tým lidí, kteří mají potenciál otočit směr od plánované bídy a chaosu. A kteří v případě opravdového kolapsu nastoupí odhodlaní s vyhrnutými rukávy. Postavil se tak do čela národního probuzení, masová účast na demonstraci totiž minimálně potvrdila, že lidí odvážných, nemanipulovatelných, odhodlaných už bude kolem 20 %. A ti už mohou strhnout lavinu.
Jsem moc rád, že demonstraci pozdravil Tomáš Lukavec, škoda že už mu nezbyl čas, rád bych právě jeho slyšel místo těch několika politiků pidistran a aktivistů, kteří vystoupili před ním a moc nezaujali. Tak si to holt budu muset přečíst či poslechnout u něj. Tomáš nás jen pozdravil a předal slovo advokátce Janě Zwyrtek Hamplové, která byla poslední vystupující.
Své účasti rozhodně nelituji. Příště nastíním tři cesty: poslušnosti, rebelství a zoufalství. Která u nás zvítězí a kam nás dovede?
