Navštívil jsem po čase Prahu, občas se tam dostanu z důvodů pracovních, někdy osobních a pak si tam jezdím 2x za rok užít svůj bývalý profesní život.
Pro Českou metrologickou společnost (ČMS) jsem přednášel metrologii v chemii a referenční materiály v Základních kursech metrologie. Ještě letos jsem nabídku neodmítl. V červnu tam bylo asi třicet účastníků vč. několika žen.
V prosinci jsem přednášel pro sedm statečných mužů, do kursu se jich přihlásilo osm, ale jeden byl u lékaře. Kurs probíhá v domě VTS (vědeckotechnických společností) v Praze na Novotného lávce. V každém patře budovy je několik místností uzpůsobených ke školení.
V posledních letech jsem si zvykl, že pro ČMS vyčlenili místnost v 5. patře „ve věži“. Jen si to dole v suterénu zkontroluji na nástěnce a dost dlouho to hledám a nestačím zírat, co se v ten den všechno školí. Jistá agentura tam školí účetní, právníky, úředníky, protože se zase něco mění, zpřesňuje, zpřísňuje. Tak je tam docela rušno a plno administrativních pracovníků a lektorů.
Jen sedm techniků se svým školitelem je vyhnáno do věže, jakoby tam byli na obtíž, nevítáni a dostali se tam jakýmsi nedopatřením, jako něco ze staré doby. Připadám si trochu jako disident.
Jak se to stalo? Doma si tak nepřipadám, neb jsem obklopen specifickým maloměstským kmenem, kde právník, úředník a účtař jsou spíše výjimkou, ovšem v Praze jsou jakousi hlavní složkou obyvatelstva a pracovníků, zaměstnanců.
Takže jsem si připadal jako návštěvník z jiného vesmíru, ale zároveň jsem byl mezi svými (chlapi, technici nad čtyřicet, spíš padesátníci), navíc toto mám jako koníčka, a protože se živím něčím jiným, nemusím být „politicky“ korektní, tedy mohu být upřímný a říkat, co si myslím. Bylo to osvěžující setkání, pro mne ano a doufám, že i pro těch sedm statečných.
Vím, ze své současné práce a i z osobních zkušeností, jak je těžké sehnat řemeslníka, technika a to žiju na maloměstě, kde by to mělo být snazší. Ale jejich opravdu málo a potkat mezi nimi někoho mladšího je skoro zázrak.
Soused rekonstruoval koupelnu a stěžoval si, že mu trvalo dva měsíce, než si našel instalatér čas. Tak mu povídám, že právníka by tu měl hned druhý den, načež kontroval, že pojišťovák by přijel hned ten den a ani ho nemusí shánět a zazvoní sám.
Tak si říkám, že se těším, až demonstranti zablokují Prahu. Měli by to udělat pořádně, nejen, že se tam nedostanou dojíždějící zaměstnanci úřadů, bank, poboček nadnárodních korporací, ale možná, že tam nedojedou ani opraváři, zásobovači a docela by mě zajímalo, jak by si Praha s takovou blokádou poradila a zda by nakonec s tím svým ekonomickým číslem nad úrovní průměru EU netrpěla hlady.
Aby to zkrátka nedopadlo úplně jinak, než byl původní záměr. Protože ti venkovani sice žijí ve stejném státě, ale v jiném vesmíru. Z hlavního města se vždy vládlo a u nás v našich dějinách jsme si k tomu přibrali ještě jiné, větší mocenské centrum. Tak to byla na 300 let Vídeň, pak na 40 let Moskva, kam se jezdil školit se svou skvadrou Gottwald, jak zakroutit krkem svým politickým nepřátelům.
Nyní je to mnohem dokonalejší, generalita bílých límečků jezdí do Bruselu, aby se naučili, jak nás spoutat a ovládat pokřivenými paragrafy. A pak si na to vyškolí celou (neustále se rozrůstající) armádu bílých límečků.
Snažím se zůstat ve „svém vesmíru“, jenže už i k nám ta armáda se svými paragrafy pronikla. Naštěstí tomu nepodléhám a utíkám (celkem často) do přírody, kde přece jen vládnou daleko moudřejší zákony, než jsou ty lidské.
