Zelená je krásná barva, barva lesa, barva trávy. Jen je ta barva nějak zneužita. My starší pamatujeme zelené mozky, což rozhodně nebyli žádní zelení aktivisté, ale lampasáci (vojáci).
Článek není ani o lampasácích, ani o aktivistech. Je sice o trávě zelené, ale není o fotbale. Je také o zelených řasách. Zelená tráva se nám vyskytuje na pozemcích a roste. Až moc. Tak ji sekáme, zkracujeme. Vždy nějakou část nechávám vyšší.
Zajímavé je, že posečená louka se začne hemžit ptáky (především drozdy, kosy a špačky), kteří se slétnou za potravou. S trávou takový problém není. Většinu posekáme sekačkou, část kosou a srpem (tu významně menší), ale zabere to dost času a je to fyzička. Do vysoké trávy se nám chodí schovávat srnky.
Horší je to se zelenými řasami, když je vedro, jezírko jimi zezelená, a tak se je snažíme vybrat, pomáhá nám k tomu síťka a také biologické a ekologické přípravky. Koupili jsme fotovoltaický panel s motorkem, a když na panýlek svítí sluníčko, jezírko se provzdušňuje. Tak uvidíme, zda se nám podaří jezírko „odzelenit“ na delší dobu či jen na krátkou chvíli.
Jezdíme do míst, kde se říká, že tam lišky dávají dobrou noc. A mohu to potvrdit, ale posuďte sami.
Několik fotek z fotopasti, sýkorky moc vidět nejsou, ale jsou tam, vlevo na větvičkách, srnka je vidět dobře a zvířátko ve tmě brzkého rána vypadá jako liška a rozhodně to není naše shiba inu.
