Nabídka, která se neodmítá (povídka) – 3.díl

V prestižním deníku v Praze se setkali dva novináři. Jeden starší, jeden mladší. Ten starší se vypracoval na komentátora, fejetonistu a sloupkaře, mladší se vyškolil na reportážích a stal se známým investigativním novinářem.

Po schůzkách se záhadným pánem, kdy se oba sejdou v redakci, se Jura zeptá: „jaký z toho máš pocit Roberte?“ Robert však neodpovídá, tak Jura nabídne, že místo oběda zajdou na pivo do hospody a tam si to řeknou.

V hospůdce se Jura nejdřív zeptá: „viděls ten kufřík?“ Robert přikývne, moc se mu mluvit nechce, raději se chopí půllitru. Jura se též napije a pak spustí: „po mně chtěl, abych to tady vedl a za to, že budu plnit příkazy, mám ten kufřík. Dal mi týden na rozmyšlenou“.

„Mně taky“, odpoví Robert a bojácně se zeptá: „jdeš do toho?“ „Nevím, upřímně se mi do toho moc nechce, chtěl jsem to tady v klídku doklepat do důchodu, ale to, jak to tady vypadá, se mi nelíbí. Šéfovat tomu je lákavé, kdybych si to mohl dělat po svém, pak bych to asi vzal. Za ty prachy bych zabezpečil rodinu, ale hlodá mi tam ten červíček pochybností. Asi to nevezmu“.

Robert pookřeje: „možná to vidíš moc černě. Šéf je šéf a ty prachy za to stojí. Já bych do toho šel. Peníze na život“, ještě se zasní Robert.

„No vidíš a já si říkám Peníze za život. Dřív říkali lupiči Peníze nebo život, pokud byli aspoň trochu čestní, vzali si peníze a život ti nechali. Doba se změnila, teď lupiči dají peníze a oloupí tě právě o ten život. Dáme ještě jedno!“

„Jako, že bys to odmítl?“ „Jo, právě jsem se rozhodl. Odmítnu to a ty se staneš mým nejvyšším šéfem“, směje se Jura.

Tak se také stalo, Robert se stal šéfem, dostal část peněz (vyplatil se z hypotéky) a chvíli ho nechali řídit redakci podle svého. Tlaky v redakci se na chvíli uvolnily, nicméně Jura dál jel v režimu tři dny práce z domova a dva dny v redakci. Dokončil uspořádání svých fejetonů a povídek a navštívil nakladatele. Trochu se znali, a protože Jura byl docela známý, byť jeho hvězda již pohasínala, tak mu nakladatel vydal první knihu (fejetony a sloupky). Prodávala se celkem dobře a čtenáři si žádali další.

Mezitím se v redakci přitáhly šrouby a Robert poznal na vlastní kůži Jurovu průpovídku „peníze za život“. Jura se dohodl na výpovědi a odstupném. Jeho druhá povídková kniha se stala bestsellerem a on sám de facto poměrně známým spisovatelem. Žil si svobodně a po svém, protože tenkrát odmítl nabídku, která se neodmítá.

Robert vedl závidění hodný život, byl bohatý, bydlel v luxusní vile za Prahou, měl i vilku u moře, byl celebritou a patřil k elitě. Stihl se oženit a rozvést hned dvakrát, neboť jeho bohatství přitahovalo hlavně povrchní zlatokopky. Dítě nezplodil. Byl unavený, vnitřně rozpolcený a prázdný. Na povrchu naleštěný. Sžíralo ho svědomí, ale nikdy nenašel odvahu vše změnit.

Kdyby se přiznal, že přijal peníze a roky slouží skryté mafii, buď by ho odsoudili a zavřeli, nebo by se ho zbavili. To jen proto, že tenkrát přijal nabídku, která se neodmítá.

Konečně pochopil tu Jurovu průpovídku „peníze za život“. Sáhl si na život. Naštěstí se mu to nepovedlo, nervózní a vyčerpaný sáhl po jiných prášcích a předávkoval se potravinovými doplňky. V nemocnici mu vypumpovali žaludek, dva dny si poležel a tam ho také navštívil onen pán s kufříkem, který byl jeho spojkou, co mu předávala úkoly, o kterých předem věděla část jeho podřízených, aby ho mohla kontrolovat.

„Když nám vrátíte pražskou vilu, dáte k dispozici Vaše úspory a nic neprozradíte, přemístíme Vás do vily k moři, kde vás necháme dožít pod jinou identitou a budeme Vám vyplácet pravidelnou rentu. Vila bude ale patřit nám. Poslední, co pro Vás uděláme, je Váš pohřeb tady se všemi poctami. Vyčerpaného šéfredaktora, kterého hryže svědomí a má sebevražedné sklony, opravdu nepotřebujeme. To není nabídka, to je příkaz“.

Robert pak podepsal smlouvy, kterými se vzdal majetku. Pak ho injekcí uspali a druhý den ráno se probudil ve své doživotní izolaci u moře.

Pár dní po Robertově pohřbu předává vybranému mladíkovi záhadný pán s kufříkem v salónku luxusní pražské restaurace nabídku, která se neodmítá.

Pán s kufříkem si povzdechne: už to není, co to bývalo, všichni se třesou na peníze, chtějí jich víc, hrnou se dopředu. Ano, jsou aktivní (až moc) a vědí, co se od nich očekává, ale jsou hloupí, a hlavně strašně netrpěliví. A pak z té šedi vybírejte, komu předáte nabídku. Naštěstí tohle je má poslední a pak odcházím na odpočinek.

Konec

předchozí díly:

Nabídka, která se neodmítá (povídka) – 1.díl - Blog iDNES.cz

Nabídka, která se neodmítá (povídka) – 2.díl - Blog iDNES.cz