Realitky nás degradují na místo u Prahy. Člověk je rád, když na procházce, tam, kde stála ruina, vyrůstá nový dům. Je k prodeji.
Ale místního patriota naštve, když realitka odkazuje bližší informace na web, který má v názvu „domy u Prahy“. Téměř v celém Středočeském kraji jsou domy u Prahy, kromě míst, kde kraj končí (nevede tam dálnice či rychlá železnice) a Praha se tak stává hůře (zejména časově) dopravně dostupnou.
Být pouhým místem u Prahy není pro místní příliš výhodné. Jistě, Pražané městečko obohacují, jsou kulturnější, možná i citlivější k životnímu prostředí, přinášejí bohatství, ale s tím i drahotu, kriminalitu. Jsou náročnější i ve smyslu my máme nárok a tohle by se v Praze nestalo. Z mnohých je cítit i určitá povýšenost a taková ta bezmoc, ikdyž vydělávám hodně, tak na byt v Praze nemám a musím nocovat mimo Prahu a celkem je mi jedno kde, hlavně v blízkosti dálnice.
Ten čelní střet s „venkovem“ nemusí být pro Pražany příjemný, resp. mohou být tím životním stylem, poklidným chodem maloměsta, udiveni. Někteří se sžijí a ti pak jsou ve městě aktivní a přispívají k jeho jakémusi géniu loci.
Jiní vyžadují přizpůsobení se okolí jejich požadavkům, přáním, přesvědčením. Tací pak naráží na odpor místních a stává se, že i městečko opouštějí, protože ta anonymita zde není tak velká a jistě svou roli hraje určitý konzervatismus, a ještě i „předsudky“ (asi většiny) místních.
Pak jsou jen nocležníci, co své bohatství utrácejí v Praze, o místní život a společnost se nezajímají. Pokud neprudí, většinou nikomu nevadí. Obvykle vyžadují hlavně parkování a navyšují kapacitu dopravy v místě, a zejména na dálnici.
Městečko se svou blízkostí a dostupností Prahy stává lákadlem pro Pražany. Soužití starousedlíků a usedlých náplav s novými náplavami (z Prahy) může být komplikované, ale v reálu to nějak dopadne. Vítáni jsou především ti, kteří si chtějí vyzkoušet život na venkově a do života maloměsta zapadnou.
Horší je to s těmi, co pobyt zde berou jako z nouze ctnost, protože na byt či dům zde mají, ale bydlet třeba v bytech u knížete Schwarzenberga je daleko i nad jejich (obvykle slušné) finanční možnosti. Takže jsou donuceni hledat pro své bydlení (nocování) nějaké to místo u Prahy, kde je ještě místo, a kde lze sehnat byt, dům, či pozemek pro stavbu a samozřejmě levněji než v Praze.
Sounáležitost lidí, kteří zde žijí, je vidět nejen na kulturních a společenských akcích, ale ukazuje se třeba i aktivitou místních spolků. Zkrátka to tady žije, ikdyž asi dost jinak než v Praze. Ovšem takovéto na venkově zažité „co by tomu řekli lidi...“ a „drbárna se šeptandou“ to asi k tomu venkovskému koloritu patří jako odvrácená strana mince.
Místo u Prahy má své výhody i nevýhody, jakož i příležitosti a hrozby. Ale to platí pro celý svět a život také.
