To údajně prohlásila předsedkyně Sněmovny (MPA) v televizi. Na takové pořady se nedívám, ale titulky na mě druhý den samy vyskočí z počítače.
Také dlouho dopředu avízovaná odborářská demonstrace nepřinesla očekávaný úspěch. Na rozdíl od dříve organizovaných zářijových demonstrací. Tam se zase prý rozkmotřili organizátoři. Člověk si zapne internet a dozví se i to, co se dozvědět ani nechce. A stačí si přečíst titulky, příp. zprávy ze zvědavosti rozkliknout.
Také se člověk dozví, jak ministr vnitra upevňuje pozice a příslušně legislativně vybaven si to může vypořádat se všemi „dezoláty“. Cenzura nepohodlných názorů bude od teď zákonná a řeč (i psaná) jiného charakteru, než je „vládní ptydepe“ může být trestná. (Pozn. autora „ptydepe“ je umělá řeč z jedné hry Václava Havla, což je pro vládu hlásící se k jeho odkazu, významná pochvala).
Důvod chodit do ulic tedy není. Navíc, kdo by to organizoval, že? O to bych se ani tak nebál, když bude poptávka, on se vždy někdo najde. Bude však důvod vyrazit do ulic?
Na rozdíl od MPA jsem přesvědčen, že bude. Postupně bude končit fixace na energie, hypotéky, inflace nepoleví, plyn opravdu může dojít, nějaké blackouty přijdou, propouštění už se rozjíždí, a když už to nebude jen o vyšších cenách, ale o „ideologickém“ nedostatku energií, potravin čili o bídě a chaosu, ulice se zaplní. Nejen bezdomovci, ale i pouličními gangy. Přibude lidí, kteří už nebudou mít co ztratit.
Na poklidné demonstrace se bude jen vzpomínat. Pak si možná i na vládě budou drbat hlavu, že si radši nezvolili demisi a nechali to dojít tak daleko. Komu není rady, tomu není pomoci.
Škoda. Mohli jsme tomu předejít. Lidi na to máme, jenže ti se nahoru nedostanou a ani se tam nehrnou. Nicméně poptávka po změně tu je, obecná nedůvěra ve vládu tu je, začíná i nedůvěra v režim, v systém. To vybudilo k činnosti lidi odvážné, odhodlané, nepoddajné. Ti se brání, scházejí se, vymýšlí, co se dá dělat.
Do tohohle systému je jich škoda, ten je třeba nechat padnout. Náš derniér a jeho vláda tuto destrukci uskutečňuje. Jen nevíme, zda vědomě (záměrně) nebo nevědomě, protože vůbec netuší, co se děje.
Nárazu do zdi se asi nevyhneme. Scénář vyhnout se tomu, či to významně zbrzdit se asi neuskuteční. Přání a podpořené záměry se uskutečňují, zhmotňují. Mnoho lidí si nejspíš přálo, aby se tu objevil někdo jako český Orbán. Ta poptávka se zhmotnila a na zářijových demonstracích takový člověk promluvil.
Čas ukáže, zdali si na něj (na Orbána) jen hraje a ukájí své ego, nebo zda je takovým bojovníkem z podstaty své duše. Pokud platí to druhé, bylo by škoda, aby ho stávající systém pohltil a proměnil, jak jsme to již tolikrát viděli v přímém přenosu, kdy vrcholná funkce ty lidi úplně změnila. Takhle bude procházet zkouškami, aby se osvědčil. Společně se svým týmem, který je připraven pomoci.
Faktem je, že nás čeká restrukturalizace, transformace, deglobalizace, nejspíš i deindustrializace. Ztráta pohodlí a dřívějších jistot, na kterých nemá cenu lpět a budeme se muset adaptovat na nové podmínky. Někteří to již tak činí, snaží se odpoutat od systému, být, pokud možno (aspoň částečně) soběstační, (aspoň částečně) nezávislí a hlavně (úplně) svobodní. Příkladem může být permakulturní hospodaření apod. Předpokladem je žití v přítomném okamžiku, klidnější plynutí života bez strachu, tvorba vlastní reality v souladu s přírodou. V takovém životě nějaké volby, vláda, prezident, ba i demonstrace nehrají žádnou roli.
Od vlády pak neočekáváte nic, jen chcete, aby vám dali pokoj a nechali vás žít. Vy žijete tak trochu stranou systému, úplně se vyčlenit nelze, ale rozhodně nehltáte všechny jeho důmyslné manipulace, protože vás naprosto nezajímají a vy je navíc i vědomě ignorujete. Problém je, že systém vám neustále vnucuje svou vůli a na pokoji vás nenechá. Ale je jen na nás samých, jak tomu budeme čelit.
Ze systému jsem se ještě neodpojil, ale směřuju tam. Zatím si v systému vydělávám na živobytí, takže ho sleduju, aspoň trochu se v něm orientuju a nechci-li být pokutován a popotahován i ty byrokratické nesmysly plním. Všechno je otázka míry a když ta přeteče přes mou únosnou mez, pak se s tím samozřejmě nějak vyrovnám.
A tomu, že demonstrace nebudou, nevěřím. Naopak si myslím, že budou sílit, protože naštvanost roste (či bude růst). Jsem však skeptický v tom, že demonstrace samy o sobě něco okamžitě změní.
Ale nespokojenost bude narůstat i v obslužném patře těsně pod věrchuškou a v ochranných bezpečnostních složkách (policie, armáda). To pak bude pro elity nahoře mnohem horší situace než statisícové davy (převážně plebsu) na Václaváku. Pokud se ti, o něž se vláda opírá, jimž důvěřuje a bez nichž se neobejde, postaví proti ní, pak končí.
Také bude záležet na vývoji v Evropě, zda se tam nezmění kurs. Když nepůjde televize, facebook, Twitter, Instagram, pak ti největší „řvouni“ nebudou vidět ani slyšet. A to bude „smrt“ jejich ega.
