Jaké? Takové, jaké si je uděláme. Budeme se bát sejít v rodinném kruhu? Nebo nám to bude přímo zakázáno?
Budeme se moci potkat s mámou, která je v domově pro seniory pod ochranou? Covid prodělala, pro nás (její syny) s podivem lehce. Je totiž typický ohrožený druh (starší věk, astma, cukrovka, obezita). Ale zároveň je v psychické pohodě, již asi více vyrovnaná, smířená. O nějaké imunitě u ní nelze mluvit, naopak je možné, že právě proto ji napadl jen „slabý“ virus, který již nedovolil tomu „silnému“ vstoupit.
Tak nevím, zda se bude možné setkat osobně, nebo zase jen po telefonu. Sejdeme se jako rodina? Přijdou děti se svými partnery? Nebudou se bát?
Prožijeme smutné Vánoce s mnoha zemřelými, nebo už bude situace nadějnější? Bude o Vánocích teplo nebo zima? Sníh nebo bláto?
Budeme dárky bližním nakupovat jen na internetu, nebo budeme moct navštívit obchod? Budeme zachmuření, vystresovaní, naštvaní, nebo se budeme na sebe usmívat, podporovat jeden druhého?
Na všechny otázky existuje jedna univerzální odpověď: „nevím“.
Jenom vím, že je budu mít takové, jaké si je udělám a že je chci mít hezké, příjemné, laskavé. Že je chci prožít se svými milovanými nejbližšími v klidu a míru.
Bude nám to dovoleno a dovolíme si to? Rozbřeskne se lidem v hlavách a otevřou lidé svá srdce? Tak tady zase odpovědi neznám, ale chci věřit, že si Vánoce dovolíme a lidé svá srdce otevřou.
Mají k tomu dva důvody: oslavu narození božského dítěte a zimní slunovrat. Obojí přináší světlo.
