Jak napsat kodexově korektní blog? Kolik tam může být převzatého textu (např. z knihy) a kolik tam musí být původního textu autorova?
Tyhle otázky by mne nenapadly, kdybych nebyl přesunut z hlavní stránky blogu. Nejdřív jsem porušení kodexu pochopil tak, že se nelíbí citace, tu jsem zpřesnil a článek aktualizoval. Nicméně mi přišlo upozornění, že ta citace ani tolik nevadila, jako spíš to, že text není původní autorské dílo.
Zkrátka jsem netušil, že přílišnou citací mouder jiných se dopouštím přestupku proti kodexu. Kdysi to buď nevadilo, nebo „převzatého“ neautorského textu bylo u mých blogů méně, než je v tom posledně napsaném.
Jistě, provozovatel má právo omezit autora a posoudit, zda článek vyhovuje či nevyhovuje nastaveným pravidlům. To je v pořádku. Dokonce mne to ani neštve, ani se mě to moc nedotklo. Pravda, malou chvilku jsem to „rozdejchával“.
Jen je mi smutno z toho, že moudra géniů o humoru se tak nemohla více rozšířit. Že by humor ohrožoval nějaké (ty pravé a správné) hodnoty?
Mám chuť tady skončit, ale svou stopu ničit nebudu. Asi si dám delší pauzu. Třeba zasáhne vyšší moc (admini) a budu odsud ztracen (navždy). V zásobě mám jeden blog, trochu provokativní, ale prvoplánově je o kouzlu češtiny. Ale jsou to slůvka ve spojení s jedním známým jménem a některých by se to mohlo dotknout.
Nechť. Je to jejich problém a jejich potřeba se vyjádřit, reagovat, poučit, .... Já s tím problém nemám, zásadně v diskusi nemažu a nemínusuju. Jen si dovolím „arogantně“ nekomunikovat. Však se najdou diskutéři, kterým mohu říct ústy Varla Frištejnského z Cimrmanovy hry „Dobytí severního pólu“ onu okřídlenou repliku: „děkuji ti náčelníku, že ses mě zastal“.
Howgh! Dopsal jsem (tedy až po tom avizovaném blogu). Dočasně? Trvale? Nevím, zda a jak mi bude přicházet inspirace, co zajímavého zažiju. Předpokládám, že pauza bude asi delší. Mám poměrně hektické období, potřeba odpočinku jistě bude. Ale jestli ji vyplním psaním, to nevím. Možná, že něco začnu psát do „šuplíku“ místo na blog.
Děkuji všem, kteří mne s radostí četli, za přízeň. Děkuji adminům, že mi umožnili tady v této virtuální společnosti strávit hezkých pět let, díky nimž jsem poznal řadu mně příjemných, inspirativních lidí vč. osobních setkání s některými z nich.
Děkuji i za ta „nakopnutí“, protože mne nutí přemýšlet o tom, zda jsem v tom psaní nějak neustrnul, netočím se v bludném kruhu a nepotřebuji nějakou změnu, kterou pro změnu nakopnu tím, že přestanu na chvíli psát.
