Za mlada jsme se učili, že průmysl máme např. strojírenský, stavební, chemický, elektrotechnický, textilní a s tím jsme si poměrně dlouho vystačili. Průmyslová odvětví se v moderní době začala neúměrně rozšiřovat.
Dodnes mám rád turistiku, chodit pěšky přírodou. Nenáročný sport na zdravém vzduchu, uděláte něco pro svou fyzickou a psychickou kondici, a tím i pro své zdraví.
Pro své zdraví a zároveň potěšení děláte mnohé i svým aktivním sexuálním životem. Naši předci říkávali: nejdřív povinnost, pak zábava. Zábava patří k životu a přináší nám potěšení z provozování činností, které nás baví. Jinak by to zábava nebyla.
A pak vám do toho vstoupí průmysl. Třeba turistický průmysl. Ten už v některých destinacích přerůstá místním přes hlavu a chtějí ho začít nějak regulovat. I tento průmysl vykazuje zisky, ale má i své náklady. Např. se zvýšil počet letů, vylidňují se historická centra měst, ničí se památky, místní obyvatelé jsou zatěžováni nadměrným hlukem, větší koncentrace lidí znamená lokální ekologickou zátěž, ovzduší, odpady, větší spotřeba zdrojů (voda, potraviny).
Pak máme průmysl erotický, či přímo pornoprůmysl. Také toto odvětví má své zisky a ztráty. Ztrácíme intimitu, umění milovat. A do toho nám ještě vstupuje průmysl zábavní. Přestáváme se umět bavit jen tak, spontánně, sami od sebe. Kdo si zpívá jen tak, kdo se dokáže s někým bavit na ulici? Platilo, že kdo si hraje, nezlobí. V moderní době zábavou zaháníme nudu. Necháváme na sebe působit zábavní průmysl vč. televize, PC her, atd.
K tomu přidejme nákupní průmysl a průmysl „Velkého bratra“ jako jsou „průmyslově“ rozšířené sociální sítě, které mají na jedné straně velké zisky a na druhé smutné ztráty (ztrátu soukromí, závislost, snižování inteligence, nemoci).
Jsme na tom průmyslu zkrátka závislí. Stane-li se z původních radostných činností (turistika, cestování, milování, užívání si na sociálních sítích) ziskuchtivý průmysl, už to není o radosti, ale spíše o smutku a vzteku.
Osobně vidím ještě jedno nadbytečné novodobé průmyslové odvětví. To však i původně nebylo o radosti, ale spíše o strachu a hněvu. Jen nevím, jak ten poslední dobou se velmi rozvíjející „průmysl“ pojmenovat. Administrativní, byrokratický, regulatorní či kontrolní?
Ta výše jmenovaná odvětví hlavně vysávají energii a oblbují, to posledně jmenované zastrašuje a trestá, přitom by mělo sloužit.
Je rozdíl, zdali jsem pánem nad věcí a jen ji v rozumné míře používám, nebo mne ta věc již zotročuje a jsem na ní jako otrok závislý.
