Ve světě obráceném vzhůru nohama je to ten, který se cítí být mužem a zároveň je pohlaví mužského, nebo ta, co se cítí být ženou a je zároveň pohlaví ženského.
Ten muž chce být mužem, mít sílu, mužnost, zkrátka být chlap, ženu dobývat, milovat a zároveň bránit, ochraňovat a založit s ní rodinu a mít s ní děti. Žena chce být ženou, chce muže zaujmout, chce, aby se o něj mohla opřít, chce se s ním milovat a chce, aby se stal otcem jejich dětí.
Tito nepřizpůsobiví občané si již vybrali, nechtějí měnit své „pohlaví“ (tedy gender konstrukt) podle nálady a zdánlivé výhodnosti. Jsou spokojeni s tím, co mají, čeho dosáhli, chtějí jen, aby jim stát dal pokoj.
Pak tu jsou živnostníci. Ti jsou také nepřizpůsobiví, ikdyž jim stát hází klacky pod nohy, kde se dá, raději budou kráčet s hlavou vztyčenou, chtějí být nezávislí a svobodní. Jiní (přizpůsobiví) by to na jejich místě dávno vzdali.
Ti přizpůsobiví sosají dotace a granty, nebo zneužívají sociální dávky. Dokázali se poměrům přizpůsobit. Za cenu stádní konformity. Vytvořili si sociální skupiny a bubliny a vzájemně se plácají po zádech a ubezpečují se o tom, jak jsou dobří. Musí se hlídat, říkat a myslet si jen to, co je v dané skupině vhodné. Běda, kdyby si dovolili říct jiný názor.
Byli by vyobcováni. To se týká těch výše postavených „dětí kapitána Granta“. Ti, co se jim neprávem říká nepřizpůsobiví, ti zůstávají na dávkách, protože se již odnaučili pracovat, navíc se jim to kolikrát ani nevyplatí. A jakpak by žili ti, co z nich žijí (lichváři, exekutoři, advokáti, úředníci a profesionální aktivisté)? Hlavně ti potřebují, aby tito chudáci nepracovali, brali dávky a problémy s jejich ghetty se nikdy nevyřešily.
Nepřizpůsobivý občan nechce dotace ani dávky, chce jen, aby ho stát a všemožní aktivisté, úředníci a politici neotravovali. Dočká se?
Asi až v nějaké vleklé krizi, která vyhladoví rakovinné bujení těch nepřirozených „přizpůsobivých“. Kdy všechny propagované nesmysly ustoupí do pozadí a otázkou dne bude jak přežít. Nebo se ti „přizpůsobiví“ probudí dříve a vrátí se k přirozenosti, selskému rozumu a citlivému láskyplnému srdci?
Museli by se přestat bát, klanět zlatému teleti a něco smysluplného (použitelného) se naučit, pokud nic potřebného neumějí. Přeji těm „přizpůsobivým“, aby to zvládli a nám „nepřizpůsobivým“, abychom to ještě vydrželi.
