Tato otázka se honí hlavou asi každému řidiči, ať už jede kamkoliv, kromě do své garáže či na svůj pozemek. I prostorná veřejná parkoviště před nákupními centry občas praskají ve švech.
Parkování je zkrátka problém. Nicméně je to také o úhlu pohledu. Osobně si myslím, že je to hlavně o lenosti a o potřebě vlastnit auto, s čímž souvisí i strach o auto. Přece jen je to poměrně nákladná věc. To nás lidi dostává do slepé uličky.
Jistě, města a obce se mají postarat, aby se na veřejných místech parkovat dalo, a to povětšinou dělají. Nikdy však nemohou dohnat potřeby všech, zvláště pak těch, co potřebují mít to z auta (či do auta) jen minimum kroků.
Různá města to řeší různě, parkovací automaty, modré (a další barevné) zóny. Z jiného pohledu je to diskriminace návštěvníků, a přiznám se, že do Prahy či Mladé Boleslavi jezdím autem nerad.
V našem městečku žádné parkovací automaty nemáme, a tak zde platí nepsané pravidlo „kdo dřív přijede, ten parkuje“. Je asi pravdou, že takových měst moc není a většina návštěvníků našeho městečka (aspoň mých známých) je příjemně překvapena. Sám jsem byl překvapen někdy loni v Přibyslavi na náměstí, kde jsem také ke své radosti nenašel parkovací automat.
Domnívám se, že řešit problém individuálních potřeb parkování vlastníků aut, není až tak ve veřejném zájmu. Naopak je ve veřejném zájmu, aby se neparkovalo v křižovatce, aby byl umožněn průjezd hasičů a vozidel záchranky, aby se neparkovalo na zelených plochách. Na to, aby se dodržovaly dopravní předpisy, mají dohlížet policisté.
Zájmem obcí, krajů i státu by měla být podpora dopravy veřejné a vytváření podmínek pro bezpečnost cyklistů a pěších. Připadá mi, že snaha by tu byla, přibývá cyklostezek, chodníků a po čase útlumu začaly přibývat i autobusové a vlakové spoje.
Přesto chápu zájem člověka, který v našem městě jen nocuje, přijíždí denně večer z práce a nemůže najít blízko svého domu parkovací místo. Je to však jeho individuální potřeba, protože je zdokumentováno, že do 200 až 300 metrů se obvykle místo najde. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Když se mi stane, že nemám kde blízko zaparkovat, jedu hledat o kousek dál a vždy to místo najdu.
Nicméně vím, že na to asi má většina řidičů jiný pohled. Možná jsem víc chodec a cyklista (určitě se takto „dopravuji“ častěji) a také jsem uživatel veřejné dopravy, ikdyž teď již jen občasný. Samozřejmě jsem i řidič, ale auto nevyužívám denně a sdílím ho s manželkou a dcerou.
Jo, kolo a potažmo auto je skvělý vynález a samozřejmě dobrý sluha, ale špatný pán. A když je nás na ty silnice a parkovací místa moc, je to holt těžký. Mně se osvědčilo chodit pěšky (cca do 1 až 2 km, čili do 15 až 30 min.), ale vím, že i to je pro někoho těžký.
Vzdálenosti v desítkách a stovkách kilometrů už je nutné absolvovat autem (pokud tedy není k dispozici třeba pohodlnější a časově srovnatelná jízda vlakem) a tam nezbývá než se obrnit trpělivostí. Tady v Česku jsme už tak vycvičení, že si delší cestu nedovedeme představit bez uzavírek a objížděk. Je to většinou k naštvání, ale na druhou stranu člověk tak pozná nové lokality, kam by se normálně nedostal, protože tamtudy rozhodně jet neplánoval, ale nakonec musel.
A to ještě v cíli cesty jako návštěvník (a ne rezident) musí hledat místo na parkování. Řidič prostě tvrdej chleba má.
