Majestátní hrad Karlštejn pamatuje mnoho, gotickou výstavbu, renesanční dostavbu, rozsáhlou rekonstrukci architekta Josefa Mockera v 19. století.
Také dobývání husitů a Švédů, z nichž ani jedni ho nedobyli, byť Švédové aspoň částečně ano. Ovšem v moderní době se to daří davům turistů a před 30 lety (1987) tam přišli „Brontosauři“, kteří tam od té doby pobývali dva týdny o prázdninách (do roku 1992) a pak ještě občas o víkendech.
V sobotu 23. září se „Brontosauři“ vydali navštívit „hradního pána“ a také sebe navzájem, někteří se míjeli účastí v ročnících, tak se vzájemně ani neznali, další se poznávali. Nakonec se nás sešlo celkem 35, z toho 26 opravdových účastníků brontosauřích táborů na Karlštejně. Doplněni byli některými rodinnými příslušníky.
Na prvním srazu na nádraží se nás sešlo celkem 13 a společně jsme došli do restaurace Pod Dračí skálou, kde jsme měli zajištěnou rezervaci. Tam bylo místo druhého srazu, společný oběd, kam postupně začali docházet další účastníci setkání.
Po obědě jsem vyhodnotil, že přijeli téměř všichni přihlášení až na dva, kteří dorazili na oficiální sraz u hradní studny. Pak nás přišel přivítat pan kastelán se svou ženou a začal program. Kastelán začal svou uvítací řeč jako za mlada, když nám každé ráno rozděloval práci. Tento vtip jsme ocenili, ale klidně bychom si vzali hrábě a lopaty a šli makat. Prý jsme se tady namakali dost a tak jsme začali prohlídkou výstavy karlštejnského pokladu s výkladem její autorky, pak následovala prohlídka s průvodcem a nakonec se správcem.
Konstatovali jsme, že se hrad vhodně proměnil, přiblížil se víc té žité středověké realitě, takže je hezčí, než když jsme tam pobývali my. Potřebovali jsme hradní místnost pro sebe, ale také v té době probíhala rozsáhlá rekonstrukce nejen Kaple svatého Kříže, ale i ostatních prostor.
Kastelán nám také vyprávěl spousty vtipných příběhů, které na hradě za těch 30 let zažil. Výborná byla ta s prezidentem Klausem, kdy po vystoupení z auta a uvítání, prezident prohlásil: „kdy já tady byl naposled?“ Načež údajně do nastalého ticha se ozval hlas kastelánovy ženy: „asi se školou, ne?“.
Prohlídli jsme si fotky z doby mládí, udělali pár fotek současných, přečetli si článek, co o nás vyšel v roce 1987, došlo i na mé vzpomínky na tábory na Březnici a Karlštejně.
Pak již část účastníků odjela, a asi dvacet lidí společně s naším kastelánem se odebralo do hospůdky na večeři a vyprávění při lahodném moku. Tam jsme strávili příjemný večer až do zavíračky, pak už následovalo postupné loučení, kdy většina lidí odjížděla, někteří auty, jiní vlakem a sedm zbylých nás šlo přespat do kempu. Ale protože ráno pršelo, už jsme nic kromě společné snídaně, čaje a kávy, nepodnikli a rozjeli se domů. Akce se vydařila, všem se líbila a tak zas někdy příště.
A ještě pár fotek, vč. jedné „retro“ dávno před naším „zmoudřením“ po 30 letech.
Články, které akci předznamenávaly, jsou zde a tady.
