Opět jsem na chatě fyzicky makal, tak nějak průběžně po celý víkend. Na této práci je skvělé, že se příjemně unavíte a podobně jako u sportu vyplavíte endorfiny.
A navíc vidíte výsledek. Třeba posekanou trávu, připravené dřevo. Dojeli jsme si koupit vodní rostliny do jezírka, brodil jsem se ve studené vodě a vsazoval je mezi kameny, pak jsem vlezl i do hloubky a druhý den se tam ponořil celý. Máme více rostlin na čištění a bude to tak hezčí, rozrůstá se to.
Voda mi v minule prokopaném kanálu nevydržela. Přes sebe položené kousky fólie vodu propustily, tak jsem dal celou novou fólii, a to už bylo lepší. Pak jsem ještě osadil prostor kameny a rostlinami. Také jsem kromě sekačky vyzkoušel kosu a srp. Ono to stejně zase vyroste. To už je takový koloběh. Hlavně sekačku spustit v pátek a v sobotu, v neděli je čas na kosu a srp. Snažíme se dodržet klidnou venkovskou neděli.
Po příjezdu domů, jsem ještě dojel ke známé pro sazenice rajčat a paprik, a ještě jsem je navečer jel zasadit na naši zahrádku v místě. Už to všechno vylezlo: mrkev, petržel, cibule, dříve hrášek, a dokonce i brambory. Vypadá to i na slušnou úrodu rybízu a jahod. I jabloně kvetou.
A po téhle (pro mě) víkendové radosti přichází kancelářský byrokratický stres. Přečtete si emaily, drnčí telefony, chodí lidé, otevřete datovky a tam se to na vás vyvalí, co si zase úřední šiml všiml a hlavně vymyslel.
A máte po radosti a pohodě. Ten přechod při pondělku špatně snáším, ale kvituji svého předchůdce, že zanechal úřední dny v úterý a ve čtvrtek, z toho úterý dlouhé. Takže to není až takový šok.
Je fakt, že nyní květnové svátky vyšly na pondělky, a tak jsem skočil rovnýma nohama do úterků, a to byl teprve stres. Tak hrozné to samozřejmě není. Jsem celkem svým pánem a jaký si to udělám, takový to mám. Nicméně práci odvést musím, i tu méně příjemnou. Tam řadím především administrativu. Nyní mě čeká hlavně příprava schůzí a to, co se aktuálně vyskytne k akutnímu řešení (havárie) a požadavky úředníků. Někdy je administrativa otravná, jindy to proběhne celkem v pohodě.
Někdy se to na schůzi sejde tak, že mě to ubíjí a vyčerpává, jindy je komunikace celkem pohodová a dosažen dobrý výsledek. Je to zkrátka v lidech, a to je těžký materiál.
Nejvíc mi samozřejmě vadí zbytečná byrokracie. To je takové vynucené „zaměstnávání“ lidí, které si vymysleli nudící se a při tom tvůrčí byrokraté, aby mohli ostatní řídit, buzerovat a kontrolovat. Jistě, nějaký řád, pořádek a systém je potřeba, ale rozhodně ne byrokracie obludných rozměrů, která je složitá, nesplnitelná, obrovsky nákladná a nepružná a vyvolává spíš chaos než nějaký řád. Potřebovala by pustit žilou, spolu s aktivistickými ziskovkáři. Tady by měla vláda šetřit, na předpisech, úřednících a úřadech.
Celý vládní balíček je tak hlavně nevítanou další náloží pro daňového poplatníka. Člověk by to i vydržel a nevadilo by mu si utáhnout opasek, kdyby těm proklamacím vlády mohl důvěřovat, viděl nějakou vizi, směr a cíl.
Naopak v tom vidím, že parazité čím dál víc vyžírají své hostitele, daňové poplatníky. Směřuji naprosto opačným směrem. Mým cílem je naopak co nejdůkladnější a rozsáhlé „odparazitování“ společnosti. To nelze od současných parazitních vládců očekávat, proto zažívám „kancelářský stres“, byť nepracuji ve státní správě a ani v nějakém nadnárodním korporátu.
Proto se odpoledne a o víkendech zabývám fyzickou aktivitou venku, v přírodě, kde si vyčistím hlavu, aktivně odpočinu a dočasně se zbavím „kancelářského stresu“. Dokud se živím touto prací, počítám s ním a pokud mu nedokážu předejít, tak se ho snažím aspoň mírnit a zanechat ho v kanceláři. Netahat si ho domů.
