Jsem snad nějakej revolucionář?

Tak proč jsem se rozhodl nakonec se účastnit demonstrace? Začnu oklikou. Psychiatr David R. Hawkins vědecky popsal a zpracoval stupnici úrovně vědomí (např. v knize Moc vs. síla).

Na spodní hranici jsou úrovně destruktivní, člověk je v pozici oběti: tyto úrovně Hawkins nazývá: apatie, stud, vina, smutek a strach. Nad nimi výše jsou touha, vztek/hněv, hrdost/pýcha. To jsou úrovně přechodové. Pak jsou úrovně od odvahy, neutrality, ochoty, přijetí až k lásce. To už je vyšší level.

Vztek je na stupínku výše než strach. Když se vztekám, strach mě opouští. Jsem hrdý, když jsem překonal svůj strach, ale pozor zde přichází na stranu ego, jsem pyšný, nadřazený a pýcha předchází pád.

Proto je lepší odvaha. Dobrá je neutralita, protože se před nikým neponižuji a ani nad nikoho se nepovyšuji, získávám nadhled. Ochota přiložit ruku k dílu, ochota pomoci, ochota zastat se druhých.

Přijetí je ještě výš, protože přijímám svět takový, jaký je. Jsem v podstatě „mimoň“, typ spíše „poustevníka“. Nemám rád boj, boj je vždy proti něčemu, a já jsem raději pro něco. Pro radost, pro lásku, humor, lidskost. Vím, že čemu věnuji pozornost a energii, to roste. Takže mým krédem je tomu matrixu (systému) věnovat co nejmíň pozornosti a energie.

Nicméně mě to stále ovlivňuje, protože v tom žiju. Všichni v tom žijeme, aniž bychom všichni chtěli. Půjdu tedy protestovat. Proti vládě, proti systému. Proč? Protože se tady spojí hněv (ponižovaných), hrdost, odvaha a ochota mnoha lidí, které spojuje nespokojenost s tím, co vláda v současné době dělá/nedělá, jak se snaží/nesnaží zabránit kolapsu. A protože se spojují skupiny lidí odhodlaných s tím něco dělat.

Prostě už přetekla míra, a tak i mírumilovní kliďasové vyrážejí do boje, byť jsou proti násilí a nenávisti. Pevně doufám, a jsem na to v podstatě zvědavý, zda to lidé ustojí, zda tam nepropukne nějaké nenávistné násilí. Davy se k tomu většinou dají vyprovokovat. Doufám, že řečníci zachovají chladnou hlavu a dav také. Protože většinu tam přivádí vztek, ale mnohé odvaha a ochota se zde postavit a vyjádřit tak postoj: pozor, máš tady vládo lidi nejen naštvané, ale hlavně odhodlané, kteří se nebojí. Tak se podívej, kolik nás je.

To myslím je hlavní důvod, ukázat sílu. Představit se jako alternativa, která má připravená nějaká řešení. Je pravděpodobné, že se nic nezmění, určitě ne mávnutím kouzelného proutku. Ještě před demonstrací proběhne pokus o vyjádření nedůvěry vládě. Bez ohledu na to, může být vláda rekonstruovaná velmi rychle, musí však jít o dohodu mezi částí ODS a hnutím ANO. Ale bude se čekat na různá evropská jednání a také na volby.

Mezitím bude situace pro stále více lidí neúnosná a vláda (pokud něco rychle neudělá pro český průmysl a české lidi), ztratí nejspíš poslední zbytky důvěry. Otázkou je, zda je vláda (v tomto nešťastném personálním složení) vůbec schopná udělat nějaký smysluplný krok, který by odvrátil kolaps.

Noví možní vůdci se již formují na náměstích. Jsou jiní, jsou odhodlaní a ochotní ke změně, ke změně ve prospěch skutečných národních zájmů, ne globálních korporací a byrokracie. Protože v Česku poroste poptávka po českém „Orbánovi“. I v zástupu prezidentských kandidátů se najdou „jiní“ kandidáti. Sice jsou z pohledu médií outsidery, protože se o nich moc neví, ale mohou překvapit, protože atmosféra ve společnosti se přes děravé peněženky radikálně mění. Můžeme úplně vyloučit, že paní Vitásková či pan Březina se nedostanou do druhého kola? Takovým předkolem budou volby do Senátu. Dostanou se nějací kandidující „zaprodanci a ztroskotanci“ do 2. kola senátních voleb? Nebo se dokonce někteří z nich stanou senátory? Čas a bezradnost vlády hraje pro ně, média a nezájem o volby do senátu proti nim.

Na venkově jsou lidé na drsnější podmínky života více zvyklí, navíc mají záhumenky, mohou topit dřevem a uhlím, vzájemně si pomohou, znají se. Jsou tak lépe psychicky připraveni než zhýčkaní úředníčci ve velkoměstě. Venkov bude nejspíš životaschopnější. To, že se vykupují např. kamna, dřevo, konzervy svědčí o tom, že se lidé připravují, protože sliby a kecy se nezahřejí, nenajedí.

Ne, nejsem revolucionář, radši bych viděl evoluci než revoluci. Podmínky k životu začínají být pro mnohé nedůstojné, neúnosné a je třeba podpořit změnu. Proto se vypravím na Václavák, a také proto, abych poznal, kdo v mém okolí to vidí podobně. A možná se mi připlete do cesty někdo, kdo bude v mém dalším životě hrát významnou roli a posune mne to někam dál.

Nechť je na demonstraci s námi přítomna láska a lidství, lidské ctnosti jako čest, odvaha, pokora, soucit, sounáležitost a vzájemnost. Ať se podaří překonat nenávist. Vždyť těch chudáků ve vládě nám může být akorát tak líto. Dostihne je „božská“ spravedlnost, ale možná i ta „lidská“. Měli by se zpovídat ze své neodpovědnosti.